Keramické obory se u nás učí už šedesát šest let
Počátky učňovského školství v Horní Bříze je možné datovat dnem 1. září 1949, kdy do prvního ročníku tehdejší Základní odborné školy stavební v Plzni, keramické pobočky v Horní Bříze, nastoupilo prvních 32 učňů učebního oboru "formovač žáruvzdorné keramiky". Výuka byla zahájena, přestože teprve o několik měsíců později, v listopadu 1949, vydalo tehdejší Ministerstvo školství, věd a umění souhlas se zřízením této pobočky. Podmínkou bylo, že výuka bude probíhat podle schválených osnov a Západočeské keramické závody (ZKZ n.p.) uhradí náklady spojené se zřízením a provozem tohoto učňovského zařízení. O rok později bylo do zařízení přijato dalších 39 učňů a byl slavnostně otevřen nový učňovský internát. Dosavadní učni, kteří se na jeho výstavbě významně podíleli, se tak mohli přestěhovat z dřevěné ubikace do nově vybaveného domova mládeže.V dalších letech se v souvislosti se společenskou situací a školskou legislativou měnily názvy hornobřízského učňovského zařízení na Středisko pracovního dorostu (1950), Základní odborná škola v Horní Bříze (1951), Závodní učňovská škola při ZKZ (1954) a Odborné učiliště ZKZ n.p. (1958).
Počty učňů, každoročně přijímaných, se pohybovaly kolem 50 a v souvislosti s mechanizací ve výrobních závodech ZKZ se měnila i skladba učebních oborů. Kromě keramických učebních oborů už od padesátých let učiliště připravovalo učně v oborech provozní zámečník, provozní elektromontér, instalatér, klempíř, zedník a další.
Pro zlepšení podmínek učňů bydlících v domově mládeže byla v roce 1967 nákladem téměř 2 miliony korun vybudována přístavba domova mládeže.
V rámci přestavby výchovně vzdělávací soustavy, které mj. také znamenala zrovnoprávnění učilišť a jejich zařazení do systému středních škol, bylo od roku 1980 v Horní Bříze zřízeno z dosavadního OU ZKZ Střední odborné učiliště keramické, jako samostatná účelová organizační jednotka VHJ Československé keramické závody Praha, přičleněná k národnímu podniku Západočeské keramické závody v Horní Bříze. Součástí SOU se stalo odloučené pracoviště v Chlumčanských keramických závodech, na kterém se připravovali žáci v oborech mechanik opravář a elektromechanik. Součástí přestavby výchovně vzdělávací soustavy bylo také prodloužení povinné školní docházky na 10 let s tím, že základní školu žáci ukončí v 8. ročníku a zbývající dva roky dokončí na některém typu střední školy. Délka učebních oborů se prodloužila na 40 měsíců a závěrečné zkoušky pak žáci skládali v netradiční, předvánoční době. Tato školská reforma zároveň umožnila středním odborným učilištím vyučovat žáky v maturitním nástavbovém studiu. Absolventi byli připravováni pro nejnáročnější dělnická povolání.
Osmdesátá léta znamenala pro Střední odborné učiliště Horní Bříza období materiálního budování. V roce 1981 byla zahájena první etapa výstavby nových učňovských dílen pro kovo a elektroobory. Obě etapy byly financovány jako tzv. podlimitní stavby do dvou milionů Kčs, což znamenalo, že po dokončení první budovy mohlo být započato s druhou. V té započala výuka v roce 1987. Podobně jako v roce 1949-50 na výstavbě učňovského internátu i na výstavbě učňovských dílen se významně podíleli brigádnickou prací sami žáci, mistři odborné výchovy i ostatní pracovníci SOU.
V roce 1987 byla dokončena i dosud největší učilištní investiční akce "Výstavba školy a tělocvičny SOU". Za 2 roky ji nákladem téměř 20 miliónů korun postavil tehdejší národní podnik Pozemní stavby Plzeň. Je zřejmé, že investorem obou těchto investičních akcí byl zřizovatel Západočeské keramické závody z pověření VHJ ČKZ Praha.
Tím se hornobřízské učiliště stalo moderním komplexním zařízením připravujícím mladé lidi na povolání v keramickém průmyslu i mimo tento obor. V té době se zde připravovali budoucí zaměstnanci takových podniků, jako např. ZUD Zbůch, Lachema Kaznějov, Elitex Kdyně a samozřejmě RKZ Rakovník, KSNP Sedlec, SKZ Most a mnoha dalších.
Po společenských změnách, které následovaly po roce 1989, vznikla k 1. červenci 1991 státní příspěvková organizace Střední odborné učiliště Horní Bříza. Formou delimitace převzala majetek od dosavadního zřizovatele. Jejím novým zřizovatelem se stalo ministerstvo stavebnictví. Po jeho zrušení převzalo zřizovatelské funkce ministerstvo průmyslu a obchodu, později ministerstvo hospodářství, v listopadu 1996 ministerstvo školství a od 1. července 2001 se stal zřizovatelem hornobřízského učiliště Plzeňský kraj.
V průběhu let docházelo také ke změnám v nabídce oborů vzdělání. Některé obory, jako klempíř, instalatér, kuchařka byly z nabídky vyřazeny a naopak, jiné obory začaly být vyučovány. Například učební obor Obkladač v roce 2001 v hornobřízském učilišti vznikl. Byly zde vytvořeny učební dokumenty i odborné učebnice, podle nichž se vyučuje nejen v ČR, ale také na Slovensku. Obdobně od roku 2006 z iniciativy Cechu kamnářů ČR zahájilo SOU Horní Bříza výuku tříletého učebního oboru Kamnář. Spolu s tříletým učebním oborem Keramik-keramička tvoří tyto obory jedinečnou nabídku, neboť tyto obory jiná škola v Plzeňském kraji, případně i v ČR, nenabízí. Od školního roku 2008 - 2009 byla nabídka oborů vzdělání rozšířena i o dva maturitní obory s uměleckým zaměřením (keramika a kamnářství) a v souvislosti s tím došlo i ke změně názvu školy na Střední škola Horní Bříza.
V letech 2009 - 2010 proběhla rekonstrukce školy a přilehlého domova mládeže, která byla financována ze SFŽP. V roce 2003 bylo zbudováno hřiště s umělým povrchem a v letech 2011 - 2012 víceúčelový objekt pro praktické vyučování a celoživotní vzdělávání, vybudovaný nákladem cca 30 milionů Kč v rámci projektu Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad.
O Projektu UNIV 3 - podpora procesů uznávání, do kterého se naše škola zapojila, jsme se dozvěděli díky předchozí spolupráci na aktivitách individuálního projektu UNIV 2 KRAJE. Naše škola se v rámci projektu UNIV 3, díky své specializaci, podílela na tvorbě programů dalšího vzdělávání Vylévač keramiky, Výrobce lisované keramiky, Keramik – modelář, Dekoratér keramiky, Točíř keramiky a Příprava keramických hmot. K jednotlivým programům naši pedagogičtí pracovníci vytvořili i konkrétní zadání závěrečných zkoušek. Jednalo se konkrétně o programy Točíř keramiky, Výrobce lisované keramiky, Výrobce sádrových forem a Vylévač keramiky.
Díky kvalitnímu materiálnímu, prostorovému a personálnímu zajištění se škola zapojila do ověřování a pilotování několika jednotlivých programů. Účastníky jsme získali díky propagaci na školním webu a oslovením dřívějších uchazečů o keramické kurzy, které škola v minulosti pořádala. Největšímu zájmu se těšil Točíř keramiky, kde všichni účastníci úspěšně vzdělávací program zakončili závěrečnou zkouškou a získali certifikát o absolvování této dílčí kvalifikace. Po první úspěšné pilotáži se škola rozhodla pilotovat i další programy – Vylévač keramiky a Výrobce sádrových forem. Oba kurzy měly naplněnou kapacitu a většina účastníků kurz zdárně dokončila. Následně pak probíhala již druhá pilotáž programu Vylévač keramiky a opět zde byla kapacita naplněna. Také se chystali zahájit i druhou pilotáž programu Výrobce sádrových forem, jelikož o účastníky nebyla nouze.
Vzhledem k tomu, že splňujeme požadavky kvalifikačního standardu NSK, jsme jako jediní v republice autorizovanou osobou ověřování procesu uznávání výsledků předchozího učení pro dílčí kvalifikace Výrobce lisované keramiky a Vylévač keramiky, které jsou součástí profesní kvalifikace Keramik.
Škola spolupracuje i s úřadem práce a díky projektu UNIV 3 se těšila větší oblibě než před tím. Do budoucna bychom rádi dále spolupracovali i se zaměstnavateli a nadále poskytovali kvalitní kurzy.
