Od Baťovy školy práce po centrum celoživotního vzdělávání
Paní Bronislava je zaměstnaná ve Střední škole obchodně technické s. r. o. ve Zlíně. Historie této školy má své kořeny v dávnější minulosti a její vznik je spjat s panem Tomášem Baťou, jehož jméno je ve Zlínském kraji vyslovováno s úctou.
Kořeny vzniku školy a vzdělávání v ní sahají až do roku 1925, kdy byla vzdělávací instituce zřízena pod názvem „Baťova škola práce“. Potřeby vzdělávání vycházely tehdy z dynamicky se rozvíjející obuvnické firmy Baťa. Výuka byla nejprve zavedena pro chlapce a od roku 1929 bylo vzdělávání otevřeno i pro dívky. Tento typ výuky zanikl se změnou režimu v roce 1948, avšak samotné vzdělávání pokračovalo dál, jen za trochu jiných podmínek. Postupem let se výuka v mnohém a mnohokrát přetransformovala. V minulosti připravovala škola žáky především pro potřeby obuvnického giganta SVIT - a to jak v učebních, tak také v maturitních oborech. V letech kolem roku 1990 byla škola největším učilištěm v Československu.
Z kdysi podnikové, posléze státní a opět podnikové školy se organizace vlivem okolností transformovala na školu s právní subjektivitou, jejímž zřizovatelem se od června roku 2002 stala Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Od 1. 1. 2006 nese škola název Střední škola obchodně technická s. r. o.
Vzhledem k nedostatku žáků pro obuvnická řemesla se v současnosti tyto učební obory pro běžné denní studium neotevírají, avšak výuka těchto profesí stále probíhá v rekvalifikačních kurzech. Ve škole se vyučují maturitní obory Obchodník, Technicko informační služby a Podnikání v oboru, v učebních oborech zednická, strojírenská a elektrikářská řemesla. Taková je současnost školy v denní a dálkové formě vzdělávání.
Vedení školy je velmi pokrokové a je si vědomo toho, že vzdělávání nemůže být omezeno pouze na určitý časový úsek života, ale že je třeba, aby se člověk vzdělával a rozvíjel po celý svůj život. Také rychlý vývoj vědy a techniky si vyžaduje stálý přísun informací, tedy celoživotní vzdělávání. V současné době stále častěji dochází ke změnám zaměstnání a střídání pracovních zařazení. Je však třeba, aby svou profesi vykonávali lidé, kteří mají potřebné znalosti. Vzdělávání musí být stále přístupné pro všechny věkové kategorie. Dostat kvalifikovanou práci, tedy dobré zařazení a také lepší platové podmínky, má šanci jen pracovník znalý své profese. Je to jedna ze zásadních podmínek pro spokojený život člověka. To vše hovoří pro nutnost celoživotního vzdělávání a neustálého doplňování svých znalostí a dovedností. Tuto myšlenku podporuje vedení školy ve všech svých možných aktivitách. Směrem stálého vzdělávání se škola ubírá. Celoživotní vzdělávací aktivity má zakotveny ve svém výukovém programu.
Další celoživotní vzdělávání probíhá ve Střední škole obchodně technické s. r. o. Zlín uskutečňováno téměř již 20 let a to různými formami. Především jsou to rekvalifikační kurzy, které pořádají ve spolupráci s pracovními úřady, případně si účastníci hradí rekvalifikaci sami (momentálně připravují obuvnický rekvalifikační kurz ve spolupráci s PÚ v Karlových Varech). Také krátkodobé kurzy různých výukových programů, které doplňují znalosti potřebné pro výkon povolání (např. vyučená prodavačka zná velmi dobře oblast prodeje, ale už méně zná svůj prodejní artikl, tedy obuv a další kožené zboží). Vzhledem k tomu, že jsou SŠOT autorizovanou osobou v celé řadě profesí, nabízí a vykonávají zkoušky z HS daných profesí.
Sama Bronislava je za školu jmenována autorizovanou osobou pro obuvnické profese, a tak se intenzivně podílí na realizaci profesních kvalifikací a provádění zkoušek z hodnotících standardů. Za tímto účelem oslovuje a jedná s potencionálními zájemci. Vidí v tom možnost další formy uplatňování celoživotního vzdělávání. V obuvnických řemeslech bylo do tehdejší doby provedeno 8 těchto zkoušek a další 3 se připravovaly.
Dobrým příkladem tohoto typu vzdělávání je frekventant, který po získání úplné kvalifikace mohl dokonce přistoupit k vykonání závěrečné učňovské zkoušky a obdržel tak výuční list pro obuvnická řemesla. O zvýšení svého vzdělání a získání výučního listu měl eminentní zájem, protože měl pouze základní vzdělání, které mu nedostačovalo. Kvalifikaci si zvyšoval také proto, že si chtěl udržet zaměstnání, ale dalším důvodem a stimulací bylo pro něj bylo to, že jeho žena je středoškolskou učitelkou a dcera maturovala s výborným výsledkem, a tak i on toužil po zvýšení svého vzdělání.
O možnosti vstoupit do projektu UNIV 3 byla škola informována nejprve krajskými koordinátory projektu. Na počátku také spolupracovali se Střední školou polytechnickou ve Zlíně.
Vytvářeli výukové programy pro Obuvníka pro výrobu ortopedické obuvi, dále připravovali konkrétní zadání pro zkoušku Obuvníka pro zakázkovou výrobu. Vytvořené programy pro obě uvedené profese měli možnost prověřit v pilotním ověřování koncem roku 2013 a na počátku roku 2014. Koncem školního roku 2013/2014 byli tvůrci programu DV i konkrétního zadání pro zkoušku pro profesní kvalifikaci Vysekávač, na kterou probíhalo pilotní ověřování. Během tvorby i pilotního ověřování nenaráželi na žádné zvláštní problémy. Vzhledem k tomu, že spolupracují se zaměstnavateli, pracovními úřady, Českou obuvnickou asociací a především mezi lidmi propagují a osvětlují tento nový systém vzdělávání, měli pro PO vždy připravenou sestavu zájemců, kterou mohli oslovit a následně vybírat účastníky podle jejich potřebnosti a opravdovosti zájmu. Upřednostňují osobní a přímé jednání s lidmi, které se rozhodně vyplatilo. Práce s potencionálními zájemci a účastníky představuje velmi dlouhodobou informační a osvětovou činnost.
Provádět pilotní ověřování obuvnických řemesel otevřelo dveře k dalším novým zkušenostem a přinášelo s sebou možnost ověřit si vytvořené HS v praxi. Můžou se podílet na tvorbě rekvalifikačních kurzů a jejich programů. Tato činnost je zajímavá i proto, že mají své zástupce v sektorové radě, kteří se na tvorbě a revizích HS podílí, a tak můžou tuto činnost poznat z druhé strany a prověřit si proveditelnost vytvořených hodnotících standardů v praxi. Mají možnost účinně se zapojit do tvorby programů a uvést své znalosti a pracovní zkušenosti do života. Také osvětová činnost v této oblasti bude kvalifikovanější, protože nebudou hovořit pouze o teorii a nastudovaných materiálech, ale propagovat činnost, která je známa z vlastní práce.
Zapojení se do PO rozšířilo vzdělávací aktivity školy, ale co je hlavní, stalo se také dobrou propagací a reklamou. Vzhledem k tomu, že účastníci PO byli ze všech „koutů“ České republiky, rozšíří se přirozenou cestou povědomí o aktivitách školy. V České republice jsou SŠOT jediní, kdo se obuvnickému vzdělávání věnuje. Také spokojenost účastníků pořádaných kurzů je dobrou vizitkou a tou nejlepší reklamou. Pro případné další rekvalifikace výše uvedených profesí si připravili kvalitní výukové programy. Vzhledem k tomu, že byly tyto prověřeny právě v PO, je možné se o ně v budoucnu opírat.
Pravdou zůstává, že komunikace s některými potencionálními zájemci o další vzdělávání a pilotní ověřování bývá někdy velmi náročná a zdlouhavá. Představuje vysvětlování a opětovnou komunikaci. Pro zajištění zdárného průběhu kurzu je třeba mít velmi dobré organizační vlastnosti. Než mohlo dojít k vlastnímu PO, bylo mezi organizátory a účastníky vyměněno velké množství emailů i telefonátů. Jednalo se o velmi rozsáhlou komunikaci. Ale zdárný výsledek PO, velká spokojenost účastníků a obuv, kterou při zkoušce samostatně zhotovili a mohli předložit, byla dostatečným uspokojením pro všechny zainteresované.
Bronislava měla možnost zajišťovat účastníky do PO Obuvník pro výrobu zakázkové obuvi. Tato činnost představovala dlouhodobější komunikaci s potencionálními zájemci a protože si vedla jejich evidenci, vybírala z většího počtu oslovených. Tak mohla během dlouhodobější komunikace nahlédnout do jejich životních příběhů, osudů, zájmů i plánů do budoucna.
Představy a pohnutky pro účast v pilotním ověřování byly opravdu rozmanité a v celém rozsahovém spektru barevné škály. Setkala se s paní, která šla do PO z těch životně důležitých a nejzásadnějších důvodů. Ve svém zaměstnání se dostala na listinu propouštěných. Když však zaměstnavateli sdělila, že jede do Zlína získat další profesní znalost, bylo jí oznámeno, že firma potřebuje zaměstnance, kteří se chtějí vzdělávat a z „černé“ listiny byla vyškrtnuta. Vzhledem k tomu, že měla pouze základní vzdělání, které jí nedostačovalo, usilovala touto cestou a pomocí PK o získání úplné kvalifikace s možností dosažení výučního listu. Tedy účast zmíněné frekventantky v PO jí přinesla udržení stávajícího zaměstnání a zvýšení kvalifikace. Svou účast v PO viděla jako cestu k získání vyššího vzdělání a splnění svých představ o budoucím životě. Nutno dodat, že všechny vyučovací moduly zvládala velmi snadno a byla velmi manuálně zručná. Je známo, že stále pracuje v původní firmě, ale vedle toho ještě zahajovala provoz nově zřízené opravny obuvi.
U některých dalších frekventantů se jednalo o eminentní zájem naučit se obuv vyrábět a založit si obuvnickou firmu pro přísun svých finančních zdrojů. U jiných se jednalo o prohloubení již nabytých informací, znalostí a dovedností s tím, že rozšíří stávající služby své firmy o novou. Jeden z účastníků měl zájem vyrábět obuv ve svém volném čase, tedy provozovat tuto činnost jako svého koníčka. Jeho představou bylo, že první pár obuvi vyrobí pro svou manželku a tak se i stalo.
Pro jiného bylo motivací pro účast v PO to, že pochází z rodiny, která se po tři generace věnovala obuvnickému řemeslu, takže nechtěl, aby jeho přičiněním vznikla v této rodinné tradici proluka.
Z mnoha příběhů je možná nejzajímavější ten nejobyčejnější a to je touha po nových znalostech. Co na tom zaujalo je to, s jakou vervou, vytrvalostí a pílí se oba účastníci PO do nového obuvnického řemesla pustili. Jedna z přítomných měla již vystudovaný inženýrský titul. Oba frekventanti dlouhodobě hledali možnosti, kde by si mohli obuvnické základy osvojit a to tak, aby se mohli této profesi věnovat jako svému zaměstnání, ve své v budoucnu založené firmě. Oslovovali nejrůznější instituce, nadace, hledali sponzory pro své obuvnické vzdělávání, avšak do doby PO ve škole marně. Nakonec vznikla možnost zařadit je do zmíněného programu. Zásadní v tomto příběhu je vytrvalost a dlouhá doba hledání vzdělavatele. Ani to je od úmyslu neodradilo. Oba zmínění účastníci byli nadšeni informací, že nově nabyté znalosti mohou dokonce dokazovat osvědčením, získaném po absolvování zkoušky z PK. Když pilotní ověřování končilo, oba stáli, každý nad svým samostatně zhotoveným párem obuvi, z čehož měli obrovskou radost, kterou neskrývali. Tuto obuv si brali s sebou na památku.
Oba absolventi v této činnosti pokračují. Jedna z nich odjížděla ještě do zahraničí, aby si, než otevře svou firmu, zkusila vyrábět obuv sériově (v PO se jednalo o výrobu individuální, podle konkrétních měr zákazníka). Druhý absolvent PO Obuvník pro zakázkovou výrobu se hlásil do dalšího kurzu PO, kde měl možnost získat další podnětné informace a dovednosti. Jedná se o prostý příběh, ale oběma absolventům PO Obuvník pro zakázkovou výrobu je potřeba držet palce, aby jejich představy nabraly konkrétní rozměr. S jejich výrobky se ještě v budoucnu určitě setkáme.
Potěšující je, že všichni účastníci PO získané vědomosti a dovednosti „nepověsili na hřebík“, ale v této činnosti, i když každý jinak, stále pokračují.
Bronislava je přesvědčena, že jako škola budou i nadále realizovat tvorbu rekvalifikačních programů a následně pilotní ověřování. I po ukončení těchto programů chtěli v této činnosti pokračovat na komerční bázi a to jak v rekvalifikačních kurzech, tak také v přípravě zájemců o PK, a pak v samotném provádění zkoušek PK, případně úplných kvalifikací. Za tímto účelem nabízí škola rozsah své činnosti na svých internetových stránkách. Spolupracují s pracovními úřady, se zaměstnavateli a se samotnými jednotlivými zájemci. Za účelem uskutečňování těchto aktivit je Střední škola obchodně technická s. r. o. Zlín také autorizovanou osobou.
Díky získaným zkušenostem chtějí v této oblasti i nadále pokračovat. Jen tak bude pro školu naplněn obsah programu „celoživotního vzdělávání“.
