Olomoucká škola podporuje řemesla

Střední škola polytechnická v Olomouci byla založena v roce 1968 jako Odborné učiliště národního podniku Dopravní stavby Olomouc. Podnik se tak stal jednou z prvních firem v regionu s komplexním zařízením pro výchovu učňů - škola ve svém areálu poskytovala žákům teoretickou výuku, odborný výcvik, ubytování v domově mládeže a celodenní stravování ve školní jídelně. Vyučovaly se zde tříleté učební obory Automechanik a Provozní a strojní zámečník pro potřeby podniku.

Na počátku sedmdesátých let byla zahájena výuka prvního stavebního oboru – Zedník. V rámci odborného výcviku byla zřízena svářečská škola. Od 1. září 1979 byla škola zařazena do sítě středních škol s názvem Střední odborné učiliště, Olomouc, Rooseveltova 79. Tento rok byl také začátkem příprav výuky nově koncipovaných oborů podle požadavků tehdejší výchovně vzdělávací soustavy – vyučovaly se obory Mechanik opravář se zaměřením pro stroje a zařízení (nový název oboru Provozní zámečník), Mechanik opravář se zaměřením pro silniční a motorová vozidla (obor Automechanik), Zedník a Tesař. Všechny obory měly v této době délku výuky 3 roky a 4 měsíce. Byly ukončeny závěrečnou učňovskou zkouškou. 

Dnem 1. 1. 1991 bylo střední odborné učiliště vyčleněno ze státního podniku Dopravní stavby Olomouc a byl pozměněn jeho název na Střední odborné učiliště stavební, Olomouc, Rooseveltova 79. Zřizovatelem bylo Ministerstvo výstavby a stavebnictví České republiky, škola se stala státní příspěvkovou organizací. 
Zřizovací listina uvádí: „Základním účelem a předmětem činnosti státní příspěvkové organizace Střední odborné učiliště stavební Olomouc (dále jen „organizace“) je profesní výchova a výuka mládeže pro dělnická povolání, a to teoretické a praktické vyučování i výchova mimo vyučování, výuka dospělých pracovníků za účelem získávání vzdělání, kvalifikace, rekvalifikace, včetně studia při zaměstnání, ověřování odborné způsobilosti: výkony, práce a služby, školení, odborné semináře, kursy, výroba a jiná hospodářská činnost.“ 

O pět let později škola přešla pod Ministerstvo hospodářství ČR. Ve stejném roce je pozměněn její název na Střední odborné učiliště a Učiliště, Olomouc, Rooseveltova 79. Důvodem bylo sloučení školy s příspěvkovou organizací Střední odborné učiliště a Učiliště strojírenské, Mariánské Údolí. 

V návaznosti s tímto krokem byla k 24. červnu 1997 provedena změna názvu na Střední odborné učiliště, Odborné učiliště a Učiliště, Olomouc, Rooseveltova 79. Mimo změn názvů a zřizovatelů školy se měnila zásadním způsobem také nabídka učebních a studijních oborů. Kromě oboru truhlář se zaměřením na výrobu nábytku se začaly vyučovat nové stavební obory Instalatér, Lakýrník a Malíř. Přibyly také strojírenské obory Autoelektrikář a Klempíř pro strojírenskou výrobu (Autoklempíř). 

Kromě klasických tříletých učebních oborů byly vytvořeny podmínky i pro studijní obory, ať už ve formě čtyřleté (Operátor stavební výroby), nebo dvouleté - nástavbové (Stavební provoz, Provozní technika, Dřevařská a nábytkářská výroba). Klempířské práce ve stavebnictví, zednické práce, malířské a natěračské práce a obchodní provoz patřily k těm oborům, jež byly nabízeny méně zdatným žákům, ať už s nedokončenou školní docházkou, nebo absolventům zvláštních škol. Osnovami oborů Automechanik, Autoelektrikář a Klempíř – strojírenská výroba bylo podmíněno vybudování autoškoly pro výcvik řidičů skupiny B a C.

Ve školním roce 2000/2001 došlo k výrazným změnám kompetencí v řízení středního školství z úrovně ústředních orgánů. Řízení středních škol přešlo k 1. 4. 2001 z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR na jednotlivé kraje. Zřizovatelem školy se stává Olomoucký kraj, který byl pověřen výkonem řídících funkcí, a tento právní stav trvá dodnes. 

Do nového školního roku 2005/2006 škola vstupuje s novým názvem Střední škola polytechnická, Olomouc, Rooseveltova 79, který si zvolili sami zaměstnanci. Důvodem změny byla rozšířená nabídka řemeslně odlišných učebních i studijních oborů, kdy stávající název školy nepostihoval tuto rozmanitost vzdělávací nabídky. Vyučované obory byly rozčleněny do čtyř směrů: strojírensko - automobilního, stavebního, dřevařského a obchodního. 

Vzhledem k omezeným dílenským kapacitám školy a současné nezbytné potřebě žáků získávat vědomosti a zkušenosti v provozní praxi, spolupracuje škola na úseku praktické výuky s mnoha firmami Olomouckého kraje. Spolupráce školy s profesními svazy a cechy a s Hospodářskou komorou v Olomouci má dlouholetou tradici. Cílem spolupráce je zajištění takové odborné úrovně výuky, aby absolventi obstáli ve stále se zvyšující konkurenci na trhu práce. Pro veřejnost, v rámci rozvíjejícího se programu celoživotního vzdělávání a dalšího vzdělávání, je připravována nabídka odborných kurzů, které slouží k doplnění a rozšíření znalostí získaných v předchozím studiu, k získání nové kvalifikace.

Jak již bylo výše uvedeno, již v roce 1991 byla cílem vzdělávání na škole nejen výuka žáků v počátečním vzdělávání, ale také „výuka dospělých pracovníků za účelem získávání vzdělání, kvalifikace, rekvalifikace...“ (to vše uvedeno v rámci Zřizovací listiny Ministerstva výstavby a stavebnictví České republiky). V počátcích vzdělávání dospělých byly aktivity směrovány především na rekvalifikační kurzy Svářečské školy a studium při zaměstnání na úrovni nástavbového studia i učebních oborů.

V roce 2006 se škola zapojila do projektu UNIV (Uznávání výsledků Neformálního vzdělávání a Informálního učení v sítích škol poskytujících Vzdělávací služby dospělým). Na škole byly v průběhu projektu vytvořeny vzdělávací programy oborů Zámečnické práce, Výroba nábytku z lamina a Montáže sádrokartonových konstrukcí. Členové realizačního týmu jednotlivých oborů se při přípravě a tvorbě vzdělávacích programů učili pracovat s modulovým systémem vzdělávání, pracovali s požadavky hodinových dotací pro jednotlivé moduly, učili se konkretizovat kompetence, které má na konci kurzu mít a zvládat účastník dalšího vzdělávání. 

V roce 2010 se škola zapojila do druhé části projektu,  UNIV 2 – KRAJE, v rámci kterého se vytvořily tři vzdělávací programy oboru strojního (Výroba a montáž strojních součástí) a stavebního (Zhotovování tesařských konstrukcí a Obkladačské práce). Pilotně tým realizačních pracovníků ověřil vzdělávací program Výroba strojních součástek.

Současně se pracovníci zapojení do projektu účastnili jednotlivých kurzů a školení zaměřených na rozvoj pedagogických pracovníků (Kurz lektorských dovedností, KARIPO apod.) Na škole vzniklo i Místní centrum celoživotního učení a za podpory vedení školy se pracovníci zapojují do vzdělávání dospělých i mimo projekt UNIV a pilotáže. Mezi kurzy, které škola nabízí, patří například vzdělávací program Další vzdělávání oboru Truhlář, Tesař, Odborné vzdělávání pracovníků nábytkářské výroby nebo Vzdělávejte se v nábytkářské výrobě.