Sklářské výrobky ze severu Čech
Vzdělávání sklářů na Novoborsku a jeho proměny bezprostředně souvisejí s rozvojem sklářských řemesel na severu Čech. Za jeho počátek lze považovat rok 1763, kdy v Haidě, dnešním Novém Boru, pouze 6 let po povýšení obce na město, byla zřízena piaristická škola. Povolat řád piaristů navrhl vídeňský dvůr vzhledem k rychlému růstu obchodu ve městě a jeho okolí. Bylo to v době rozmachu sklářských kompanií, které sklo z Nového Boru vyvážely zejména do velkých španělských a portugalských přístavů a odtud do amerických kolonií. Proto také škola byla určena především pro vzdělávání obchodníků se sklem a jeho exportérů. Vedle základních předmětů se zde vyučovalo i latině, později románským jazykům, obchodním naukám a účetnictví, ale také kreslení. Studium končilo závěrečnými zkouškami a přísedícími bývali výrobci skla a obchodníci z města a přilehlých obcí.
Škola úspěšně působila zhruba do poloviny 19. století, potom začala upadat a v roce 1870 byla zrušena. Na konci šedesátých let se v kruzích borských majitelů živností zrodilo přání, aby pro jejich učedníky, tovaryše i mistry byla zřízena škola pro kreslení a modelování. Po druhé, lépe zdůvodněné žádosti k ministerstvu obchodu ve Vídni, kterou podpořila i liberecká obchodní komora, přišel 10. října 1869 výnos zemské školské rady, v němž se uvádí, že Jeho Excelence pan ministr obchodu nechává sdělit následující: „Na základě osvědčení liberecké obchodní komory, tlumočeného mi c. k. sekčním šéfem von Pretisem, pokládám zřízení odborného vyučování v Novém Boru za potřebné k tomu účelu, aby tamní významná živnostenská odvětví byla uvedena do stavu, který by umožňoval uspokojovat stoupající požadavky trhu.“ Na otevření školy přispělo 2500 zlatými samo ministerstvo, ale finančně pomohla i obchodní komora a místní majitelé živností, obec poskytla místnosti a příslušné vybavení.
A tak 1. října 1870 bylo zahájeno vyučování. V průběhu téměř 150 let se vytvářelo a měnilo zaměření a struktura školy, do jejího vývoje zasáhly politické změny i peripetie ekonomiky. Z počátku se výuka omezovala na odborné návrhové kreslení a modelování, později bylo ke škole přičleněno oddělení dřevořezby. V červnu 1879 převzal ústav do své správy stát a od té doby nesl název Odborná škola pro sklářský a dřevařský průmysl c. k. ministerstva obchodu. Postupně byla otevírána odborná oddělení: v roce 1881 oddělení rytí, o rok později malování skla. Zároveň bylo zrušeno oddělení řezbářské a ústav přejmenován na Odbornou školu pro sklářský průmysl.
Škola měla i dobrou pověst v kruzích sklářských podnikatelů a od začátku našeho století byla uznávána jako ústav s vysokou uměleckou úrovní. Veřejnost poznávala její činnost na školních výstavách i na velkém množství výstav dalších, které škola obesílala doma i v zahraničí a na nichž získávala ocenění. Za všechny můžeme jmenovat zlatou medaili ze Světové výstavy v St. Louis v roce 1907.
Již od počátku své existence byl život školy úzce propojen s tehdejší podnikatelskou sférou a řemeslnou sklářskou výrobou regionu především v oblasti vývoje oboru a aktuálních potřeb jednotlivých technik výroby a zušlechťování skla.
Např. v roce 1912 se tehdejšímu řediteli podařilo navázat spolupráci s firmou Joh. Oertel a Co, která začíná zhotovovat výrobky podle vzorů vytvořených ve škole a ve velkém je dodává do obchodní sítě s označením „podle návrhu c. k. odborné školy v Novém Boru“. Pro tento účel byl dokonce při škole později zřízen vlastní „ústav pro kreslení vzorů“. Tehdejší ředitel Strehblow s pocitem hrdosti zaznamenává tento trend do školní kroniky: „Činnost školy směřující k povznesení průmyslu je všude patrná. Stále víc a víc se dostávají průmyslníci a podnikatelé do vlivu školy. Mnohé odborné dovednosti a zlepšení, jež byly ve škole objeveny a přenechány průmyslu, už zcela zdomácněly.“
Před 1. světovou válkou škola měla 58 řádných žáků, s externisty, odbornou pokračovací školou, uměleckou třídou pro mládež a s různými kursy však dosahoval počet studentů čísla 388, což samo o sobě svědčí o tom, že škola byla stánkem celoživotního vzdělávání po celou dobu své existence. Také v novodobé historii školy tato tendence pokračuje. Firmy vyhlašují soutěže pro žáky a studenty, vybírají si studentské návrhy pro své realizace (např. Ave Clara Polevsko). Zároveň škola slouží jako odborné pracoviště pro pořádání kurzů jednotlivých zušlechťovatelských sklářských technik a samotné výroby skla. Škola tak v nedávné minulosti organizovala kurzy sklářské technologie zaměřené na tavení skla pro Crystalex, a.s.. Pro společnost Preciosa byly zase na základě trojdohody mezi školou, Úřadem práce a Preciosou zorganizovány rekvalifikační tříměsíční kurzy broušení skla pro nezaměstnané, kteří se po absolvování kurzu dostali na pozice kuličů skla.
Velký zájem o kurzy sklářských technik je průběžně od zahraniční klientely. Půlroční kurz absolvovala skupina tureckých vysokoškoláků, tradičně je velký zájem od Holanďanů, a to především o kurzy hutního tvarování skla. Řada zájemců z Holandska se na kurzy do školy vrací opakovaně, i na základě již vytvořených osobních vazeb s pedagogy školy. Také Američané mají velký zájem o sklářské vzdělávání v českém prostoru. Těmto kontaktům velmi napomáhají Mezinárodní sklářská sympozia IGS, která se v Novém Boru konají jako trienále a škola je pravidelně, již od roku 1982, jejich spolupořadatelem, kdy předvede všechny své materiální, personální a realizační možnosti pro zájemce o sklářské vzdělávání. Toto všechno jsou východiska, zkušenosti dosud absolvované, s nimiž jsme přistupovali v projektu UNIV 3 k tvorbě, realizaci a pilotáži programů dalšího vzdělávání v oboru Sklář – výrobce a zušlechťovatel skla. Bylo jenom logické, že se škola zapojila do projektu UNIV 3, protože měla již zkušenost s projektem UNIV 2 kraje.
Škola při tvorbě těchto programů vycházela mj. ze zkušeností, které získala jako jedno z Místních center vzdělanosti Libereckého kraje, pracující pod zastřešením Centra vzdělanosti Libereckého kraje (CVLK). Pedagogičtí pracovníci školy dostali šanci se zapojit tvorby do programů dalšího vzdělávání, využít svých dlouholetých praktických a odborně teoretických znalostí a zkušeností.
Důležitým krokem před vlastní tvorbou programů dalšího vzdělávání byly konzultace o obsahu těchto programů se sociálními partnery. Protože škola s budoucími zaměstnavateli svých absolventů dlouhodobě spolupracuje, nebyl problém jejich názor získat. Vědí, že čím více se budou obsahy vzdělávání přibližovat reálným požadavkům výrobních programů jejich firem, tím lépe pro všechny. Konkrétně je možno jmenovat firmy z regionu, jako je Crystalex Nový Bor, Egermann Nový Bor, Krasglas Nový Bor nebo Astera Nový Bor. Podporu tvorbě vzdělávacích programů dalšího vzdělávání vyjádřili např. takto: „Oblast Nového Boru a Kamenického Šenova stále, i přes současný pokles ruční výroby skla a jeho zušlechťování, zůstávají oblastmi, pro něž je sklářství obživou, tradicí a živou součástí kultury. Vzdělávací program Hutní tvarování skla odpovídá svým obsahem potřebám praxe, neboť v sobě zahrnuje všechny potřebné dovednosti, které získává člověk, který prošel klasickou výukou sklářů zakončenou výučním listem v oboru. Vzhledem k narůstající propasti mezi skláři, kteří odcházejí do důchodu, a nízkým počtem absolventů oboru sklář je realizace tohoto vzdělávacího programu celoživotního vzdělávání nanejvýš žádoucí.
Též profese tavič skla se stává v současné době stále žádanější, neboť obor technologie skla je nyní v jakémsi útlumu a v regionu Novoborska je stále značné množství sklářských ateliérových pecí, pro jejichž bezchybný chod je potřeba kvalifikovaného pracovníka tohoto oboru nezbytná. Soudě podle poptávky jich však není dostatek, protože pouhé zaučení člověka s jinou původní profesí nestačí. Je třeba skutečně znát jednotlivé zde uvedené moduly pro kvalitní výkon profese taviče skla, a to v malých, středních i velkých sklárnách. Znalosti vedoucí ke zvyšování kvality utavené skloviny jistě uvítají i sami majitelé sklářských pecí, živnostníci a podnikatelé v oboru, takže není vyloučeno, že i oni, pokud jim čas dovolí, se do studia tohoto programu pustí.“ (Krasglas Nový Bor)
Přesvědčit pedagogy, členy projektového týmu, aby se zapojili do tvorby programů dalšího vzdělávání, nebylo zpočátku jednoduché. Všichni se cítili být maximálně vytížení svou vyčerpávající prací v dílnách odborného výcviku a ve třídách. Není třeba zastírat, že nemalou motivací k zapojení se do projektu bylo i finanční ohodnocení nad rámec běžného platu ve škole. Ve školním prostředí to není zvykem – řadu činností učitelé totiž vykonávají nad rámec svých povinností a často zdarma. Nakonec se podařilo programy nejen vytvořit, ale některé z nich i pilotovat. Sami pedagogové uznali, že tato práce měla smysl mimo jiné i v tom, že účastníci těchto kurzů, kteří byli na rozdíl od žáků někde jinde nejen věkem, ale i světonázorem a zkušenostmi, přistupovali k možnosti bezplatného získání odborného vzdělání poněkud zodpovědněji a cílevědoměji, než jejich patnáctiletí svěřenci.
Při pilotním ověřování programu Sklář pro duté sklo se ukázalo, že někteří z účastníků mají se zvolenou profesí již svou zkušenost z minulosti – pracují ve sklářských firmách jako nekvalifikovaní foukači skla a pilotáží se potřebovali ve své profesi zdokonalit a upevnit některé návyky. Další byli pro pedagogy „známé tváře“, tj. ve škole už jako mladí byli a museli z nejrůznějších důvodů školu opustit. V průběhu času pochopili nutnost vzdělání v dnešní době a přivítali tak možnost vrátit se k dokončení původně zvolené profese. V neposlední řadě byli účastníky pilotního ověřování muži ve středním věku, kteří se přihlásili, protože již delší dobu byli hlášeni jako nezaměstnaní na úřadu práce a tento stav jim dlouhodobě nevyhovoval.
Sklář pro duté sklo – začátek (s píšťalou účastník kurzu Jaroslav Durdoň)
V podstatě podobná motivace k nástupu do pilotního ověřování programů Malby skla byla u frekventantů modulů Podklady a Tahová technika. Jen s tím rozdílem, že se jednalo o ženy, a to též ve středním věku. Některé z nich se již vyjádřily, že jim bylo po absolvování kurzu slíbeno pracovní místo malířky skla, jedna se chtěla pustit do samostatného podnikání a pro jednu z nich bylo toto pilotování zatím jen koníčkem, který jí přináší uspokojení z tvořivé práce.
Pohled do malířské dílny při pilotním ověřování Tahové techniky
Tvorbě programů dalšího vzdělávání a jejich pilotnímu ověřování věnoval projektový tým školy mnoho času, energie a především svých vědomostí, dovedností a návyků, které někdy až hraničí právě u tak specifického materiálu, jakým je sklo, s alchymistickou magií. Proto těchto programů škola hodlá do budoucna využívat jako centrum celoživotního vzdělávání, které je v 21. století bezpodmínečně nutné v každém oboru, tedy i ve sklářství. Aktuálně je však pro využití těchto programů velmi příhodná doba právě nyní, kdy se sklářské firmy pozvolna vzpamatovávají z několikaleté recese, kdy se mladí lidé na studium sklářských profesí příliš nehrnuli a nyní na trhu práce chybějí. Starší odešli do zaslouženého důchodu, mladí po nich nenastoupili, protože nejsou, a propast se stále zvětšuje. Je právě nyní ve sklářství vhodná doba na to, abychom využili vytvořených programů dalšího vzdělávání a lidem, kteří jsou aktuálně bez zaměstnání, nabídli možnost dovzdělat se pro potřeby sklářských firem. Podle vyjádření sociálních partnerů jim totiž řada pracovních míst ve sklářských profesích zůstává neobsazených a naléhavě volají po kvalifikované pracovní síle.
Škola VOŠS a SŠ Nový Bor se svými vytvořenými programy je připravena jim v tom pomoci.
