Vyšlapané a nevyšlapané cesty staré 165 let
Střední škola zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse, Děčín - Libverda byla založena v listopadu 1850 hrabětem Františkem Antonínem Thun – Hohensteinem (1786–1873), významným českým šlechticem. Mužem, který inicioval vznik školy, byl pokrokový zemědělský odborník Antonín Emanuel Komers (1814-1893), správce hospodářství na děčínském panství Thun–Hohensteinů. A. E. Komers zastával názor, že zemědělství se musí rozvíjet vzděláváním a není možné jej přenášet jen prostou zkušeností z otce na syna. Svým zahradnickým a zemědělským zaměřením je tak škola nejstarší školou v daném oboru na území tehdejšího Rakouska – Uherska. Za dobu své existence prošla škola obdobími obrovského rozmachu a rozkvětu, ale také etapami nepříjemné restrikce a útlumu. V současné době škola vzdělává žáky ve třech maturitních oborech Agropodnikání, Veterinářství, Zahradnictví a třech tříletých učebních oborech Farmář, Prodavač – florista, Zahradník – drobnochovatel.
Škola je cvičnou školou pro odborné učitele Institutu vzdělávání a poradenství ČZU Praha. Ministerstvo zemědělství udělilo škole akreditaci k realizaci rekvalifikačního vzdělávacího programu Kurz pro výkon obecných zemědělských činností. Kurz absolvují zemědělci, kteří chtějí čerpat evropské dotace, ale chybí jim zemědělské vzdělání. Od ministerstva zemědělství má škola pověření ke konání základních kurzů pro nakládání s přípravky a používání přípravků na ochranu rostlin. Škola poskytuje výcvik v řízení motorových vozidel skupiny T, B a C jak žákům ve výuce, tak i zájemcům z řad veřejnosti nebo klientům úřadu práce v rámci rekvalifikací. Škola realizuje E-learningové vzdělávání dospělých pro praxi v okrasném zahradnictví.
Před vstupem do projektu UNIV škola připravovala a úspěšně realizovala rekvalifikační kurzy, zájmové vzdělávání, příležitostné workshopy a semináře v oblasti zahradnické a zemědělské výroby a služeb. Pro každou vzdělávací aktivitu bylo potřeba vytvořit vzdělávací plány včetně způsobů ověřování dosažených kompetencí a hodnotících kritérií. Po úspěšném ukončení vzdělávání pak účastníci obdrželi osvědčení. Bohužel tato osvědčení nebyla na trhu práce akceptována vždy jako relevantní, což bylo často zapříčiněno mimo jiné i rozdílnou náročností a obsahem jednotlivých vzdělávacích akcí. Cílovou skupinou v dalším vzdělávání byli a jsou pro školu nejen klienti úřadů práce a různých sdružení, ale i samoplátci z řad odborné a laické veřejnosti. Specifickou oblastí vzdělávání, jež škola realizuje, je zahradnictví a zemědělství.
Práci v projektu UNIV3 předcházela práce v projektu UNIV2 Kraje. V něm byly vytvořeny tři programy dalšího vzdělávání: Florista, Ovocnář a Údržba veřejné zeleně. V rámci tohoto projektu došlo k pilotáži programu Florista. Na UNIV2 Kraje navázal projekt UNIV3, ve kterém pokračovaly započaté aktivity, byly vytvořeny programy Květinář a Sadovník, připraveny čtyři varianty zadání zkoušky pro program Zpracovatel včelích produktů a také ověřeny programy Údržba veřejné zeleně, Květinář a Ovocnář.
Jde-li o příklady dobré praxe z projektu UNIV3, je určitě potřeba uvést logickou návaznost projektu UNIV3 na projekt UNIV2 Kraje, jejich propojení a standardizaci dalšího vzdělávání vytvořením soustavy národních kvalifikací (NSK), která akceptuje požadavky zaměstnavatelů, tedy trhu práce. V UNIV2 Kraje se škola naučila tvořit programy, připravit jejich realizaci, zrealizovat je a na konci vzdělávání ověřit zkouškou dle platných právních předpisů, zda účastníci mají nebo nemají požadované kompetence. Součástí projektu byla odborná příprava učitelů pro další vzdělávání dospělých. V projektu UNIV3 se pak škola naučila efektivně využívat soustavy národních kvalifikací, připravila programy pro vlastní realizaci a měla možnost je třikrát pilotovat. Škola se stala autorizovanou osobou pro 12 profesních kvalifikací. Během trvání projektu se vytvořil tým profesně dobře připravených učitelů pro aktivity spojené s dalším vzděláváním.
Tým lidí, jenž byl zapojen do projektu UNIV3, je v současnosti schopen připravit pro zákazníka vzdělávací program dle jeho konkrétních požadavků, uskutečnit jeho realizaci, materiálně ho zabezpečit, provést uchazeče programem, diagnostikovat ho, zpracovat společně s ním portfolio jeho kompetencí, připravit učební plán a stanovit cíle vzdělávání pro danou kvalifikaci, ověřit zkoušku dle kvalifikačních standardů, zda účastník má potřebné kompetence.
Program Údržba veřejné zeleně je v současné době nejvíce žádaným programem z portfolia vzdělávacích programů. Nabízen je klientům úřadu práce a neziskových organizací, které například pracují s dlouhodobě nezaměstnanými.
Počáteční vzdělávání žáků a další vzdělávání dospělých je ve škole navzájem provázáno. Při pilotážích bylo využíváno studijních podpor poskytovaných ve výuce odborných předmětů v počátečním vzdělávání. Podpory jsou k dispozici v elektronické podobě, jsou vytvořeny tak, aby byly jednoduché, přehledné, srozumitelné a reflektovaly současně používané technologie v daném oboru. Vzdělávací strategie byly voleny tak, aby si účastníci kurzu mohli bezprostředně ověřit teoretické poznatky prakticky. Každý modul měl vždy několik témat. Témata byla realizována ve vícehodinových blocích. V učebně nebo na praktickém pracovišti byly účastníkům vysvětleny teoretické základy, poté následovala na praktickém pracovišti instruktáž lektora k jednotlivým činnostem, po ní samostatné procvičování. Jednotlivé bloky byly zakončovány praktickým ověřením dovedností. Předváděné činnosti účastníci doplňovali slovním komentářem. Výsledkem hodnocení byl verdikt: účastník prokázal - neprokázal dosažení potřebných kompetencí (vzdělávacích cílů). Tento model používaný při pilotáži v projektu UNIV3 byl mnohem efektivnější než školou dříve používaná strategie v počátečním vzdělávání, kdy byla teoretická výuka uskutečňována v delším časovém období po jedné vyučovací hodině, cvičení a praxe bylo časově odděleno.
Během pilotáže programů v projektu UNIV3 se škola orientovala na cílovou skupinu uchazečů z řad laické veřejnosti a odborné veřejnosti, kteří by představovali v dalším vzdělávání skupinu samoplátců. Tato skupina měla motivaci vzdělávat se, do dalšího vzdělávání vstupovala s požadavkem získat nové odborné dovednosti a znalosti, popřípadě si je rozšířit či doplnit chybějící. Očekávala profesionální přístup lektorů, kvalitní zajištění výuky. Byla ochotna do svého profesního růstu investovat.
Pilotáž programů měla mimo rozměru vzdělávacího i rozměr sociální. Účastníci vytvořili ve školním prostředí dobře fungující komunitu, která neměla problém se vzájemnou komunikací. Ve výuce často docházelo na diskuze a předávání zkušeností uchazečů mezi sebou, ale i zkušeností směrem k lektorům. Některé z těchto zkušeností se transformují do počátečního vzdělávání. Pro většinu účastníků bylo školní klima změnou proti jejich zažitým pracovním stereotypům. Příjemným překvapením bylo i to, že někteří účastníci se chtějí do školy vracet na další vzdělávací akce.
Druhou skupinou byli klienti úřadu práce či jiných právnických osob nebo občanských sdružení. Tyto instituce požadují realizaci a obsah kurzu včetně zkoušky dle soustavy národních kvalifikací. Pro školu není problém vyhovět, protože má portfolio programů a připravený tým z projektu UNIV3. Krizovým momentem je v některých případech motivace účastníků. Jejich vzdělávání je hrazeno vysílající organizací a stává se pak, že účast je podmíněna finanční podporou, kterou získávají od organizací vyplácejících dávky. Někdy nastane situace, kdy účastník není schopen úspěšně složit zkoušku.
Třetí skupinou by mohly být firmy a jejich zaměstnanci. V současné době poskytuje škola odborná školení a přezkoušení vyplývající ze zákona. Po těch jako jediných je poptávka. Jedná se o školení řidičů, odborné kurzy pro získání osvědčení o Odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky na ochranu rostlin I. a II. stupně. Snaha oslovit výrobce a prodejce zahradní a zemědělské techniky a zařízení s tím, že by škola pro ně realizovala vzdělávání v ovládání a obsluze, se nesetkala se zájmem. Nabízenou spolupráci vesměs oslovené firmy odmítají. Mají své školitele a lektory včetně propracovaného systému a další subjekt na svém trhu nechtějí. Nejrozšířenější vzdělávací aktivitou pro tuto cílovou skupinu je výcvik v řízení motorových vozidel skupiny B, C, T.
Poslední aktivitou je ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Ověřování realizuje škola buď jako součást rekvalifikačních kurzů nebo samostatně pro zájemce, kteří odbornou přípravu absolvovali u jiného vzdělávacího subjektu nebo mají dostatek pracovních zkušeností ze svého působení v jiném oboru, než pro který mají doklad prokazující jejich odborné vzdělání. Z projektu UNIV3 je škola připravena ověřování provádět na profesionální úrovni. Už i zde se vyučující setkali se zájemci, kteří nebyli připraveni a domnívali se, že pokud si zkoušku zaplatí, tak ji udělají. Naučili se ještě před zkouškou se zájemcem pracovat, vysvětlit mu význam soustavy národních kvalifikací, průběh ověřování a relevantnost výsledku zkoušky na trhu práce.
Od klientů se snaží škola získávat zpětnou vazbou informace, které by pomohly zlepšit kvalitu poskytovaných služeb. Samoplátci, pokud jsou spokojeni, nadále se školou spolupracují a využívají dalších vzdělávacích nabídek. Získané vědomosti využívají pro své soukromé aktivity nebo je využijí k rozšíření svého profesního portfolia. Dobrým příkladem jsou učitelky ze základních škol, které se účastnily pilotního ověřování programu Florista a nabyté dovednosti aplikovaly do výuky. Spolupráce s úřady práce a sdruženími je na profesionální úrovni, jen ještě bude potřeba najít cesty k firmám. Ty kromě školení a přezkoušení vyplývajících ze zákona nemají žádné vzdělávací požadavky. Pro konkrétní technologie si zajišťují školení u svých dodavatelů a výrobců. Pro školu je velkým handicapem získat do výuky moderní technologie, které se dnes ve firmách běžně používají. Výrobci strojů dnes tvrdí, že není problém vybavit stroj nejmodernějšími ovládacími prvky, ale problém je, že není vyškolena obsluha, která by tyto technologie byla schopna ovládat. Dobrým příkladem, jak to dělat jinak a lépe, je saské školicí středisko pro zemědělce v Köllitsch. Výrobci zapůjčí středisku své stroje a zařízení, aby učitelé a žáci s nimi mohli pracovat. Pro profesní život jsou velmi dobře připraveni a navíc je možné, že si takový stroj v budoucnu pro své podnikání koupí.
V započatých aktivitách v oblasti dalšího vzdělávání bude škola do budoucna pokračovat. Čeká ji připravit financování dalšího vzdělávání tak, aby bylo pro klienty ekonomicky zajímavé. I nadále se bude věnovat zájmovému vzdělávání, rekvalifikacím a ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zatím „nevyšlapanou cestou“ je spolupráce s výrobci a prodejci techniky. Přínos projektu UNIV3 pro školu hodnotí škola jako zásadní a je ráda, že se do něj zapojila.
