Jaká může být motivace vzdělávací instituce k pilotáži programu

Gradua-CEGOS s. r. o. je jednou z největších vzdělávacích institucí v ČR s širokou nabídkou otevřených i firemních kurzů v oblasti soft skills i odborných znalostí a dovedností, především v oblasti výroby. Společnost se dlouhodobě zabývá i oblastí profesního vzdělávání, včetně rekvalifikačních programů. V minulých letech na základě získaných certifikátů nabízeli a realizovali mnoho kurzů pro oblast výroby, logistiky a práce s PC.

Zájem společnosti Gradua-CEGOS o profesní vzdělávání a tím i o Národní soustavu kvalifikaci (NSK) v posledních letech ještě vzrostl, společnost si aktuálně mapuje trh a požadavky zaměstnavatelů na kvalifikované zaměstnance, aby jim nabídla profese, které potřebují. Pro vybrané profese se stali autorizovanou osobou v rámci NSK a v tomto procesu chtějí pokračovat. Vždy vychází z aktuální nabídky a poptávky na trhu práce a průběžně spolupracují se zaměstnavateli v celé ČR.  

Když společnost oslovila koordinátorka Plzeňského kraje, neváhali ani minutu, věděli, že se zapojí. Přínos byl v možnosti si reálně vyzkoušet, co znamená příprava na zkoušku ve vybraných kvalifikacích a vlastní zkoušení podle hodnotícího standardu dané kvalifikace. I to, že lektoři se proškolí v rámci pilotního programu.

Z nabízených kvalifikací si vybrali ty, kde dlouhodobě nabízeli kurzy pro zaměstnance, případně OSVČ, kteří se určitou profesí zabývají a je to jejich náplň práce. Jednou z kvalifikací, kterou si vybrali, byl Lektor dalšího vzdělávání. Proč, to je asi jasné – jako vzdělávací společnost, dlouhodobě nabízí kurzy pro interní i externí lektory. Hlavně zaměstnanci školy považovali za samozřejmé, že budou jako autorizovaná osoba nabízet tuto kvalifikaci, přípravu na ni a zkoušku v rámci NSK.

V neposlední řadě je lákala myšlenka, že v rámci pilotáže budou mít příležitost vnést připomínky ke kvalifikačnímu a hodnotícímu standardu a zúčastnit se všeobecné debaty odborné veřejnosti o podobě této kvalifikace v rámci NSK.

Účastnici kurzu

Ivonně je 54 let a působí jako organizátorka vzdělávacích kurzů. Nejvíce ji k účasti v programu Lektor DV motivovala dlouhodobá potřeba sebevzdělávání. Chtěla vědět, jak vypadá pohled lektora z druhé strany. Nikdy předtím žádný kurz nelektorovala, proto to pro ni byla výjimečná a zajímavá zkušenost. Ve skutečnosti neměla žádnou ucelenou představu o tom, co všechno takové lektorování obnáší, v rámci kurzu jí to všechno vysvětlil průvodce pilotním ověřováním. Z jeho práce byla nadšená, celý kurz jí přišel zcela v pořádku. Svoji účast v kurzu považuje za velmi přínosnou, zcela konkrétně si nyní dokáže představit, co taková práce lektora obnáší. Za nejtěžší v rámci výuky považovala terminologii, kterou do té doby neznala. Tím, že začínala prakticky úplně od začátku, nevěděla nic. Dokonce z nervozity a nejistoty v průběhu kurzu třikrát měnila název a obsah své závěrečné práce. Naštěstí měla ale "kliku" na kolektiv i lektory a vše proběhlo podle jejího přání.

Z druhé strany na vše nahlížela lektorka vzdělávacího programu - Alena Papežová. Sama lektoruje již od roku 1992, tudíž oproti Ivonně má zkušeností vskutku na rozdávání. Kurz považuje za přínosný, obsahuje jak poznatky z praxe lektora, tak teoretické pasáže rozdělené do různých kategorií, které jsou rovněž nezbytné a nutné k provozování výuky. 

Mgr. Eliška Purkarová, zástupce vzdělávací organizace, zpětně ohodnotila vzdělávací program slovy: „Myslím si, že v programu chybí soft skills pro lektorské dovednosti - jak zaujmout posluchače, jak s nimi komunikovat, jak je motivovat, atd. - to je pro praxi lektora velmi důležité. Naopak některé poznatky jsou jen teorie a jejich využití v praxi lektora je diskutabilní, např. jak se dělí kompetence. Nakonec i dobře stanovený cíl se mine účinkem, pokud lektor nezaujme. Na druhou stranu dobrý lektor vždy pracuje s cílem vzdělávacího programu, jeho stanovení a sdělení je přínosem jak pro účastníky, tak pro zdárný výsledek celého kurzu, nebo vzdělávacího programu. Celkově však hodnotím program pilotního ověření jako velmi přínosný, ucelený a lektoři, kteří takovým programem projdou, získají veškeré poznatky k této profesi. Pokud nejde o již zkušené lektory, měla by následovat praxe s nějakou zpětnou vazbou, event. supervizí.“ 

Spolupráce se zaměstnavateli znamenala několik postupných kroků: oslovení personalistů a nabídnutí účasti pro jejich pracovníky v pilotáži, proces informování a motivace zájemců a nakonec požádání účastníků o zaslání základních dokumentů – přihlášky a CV. Bylo velmi obtížné najít vhodnou cílovou skupinu. Ne každý interní lektor potřebuje projít komplexní přípravou na lektora v dalším vzdělávání. Často jde ve firmách o pracovníky, kteří umějí nové zaměstnance zaučit, ale nejde o skutečné lektory. Některým firmám po konzultaci s personalistou pilotní program nedoporučili. Na co organizátoři také naráželi, byl rozsah programu, jeho délka, jen málo firem je ochotno pouštět pravidelně své zaměstnance z pracovního procesu, byť se zvyšuje jejich kvalifikace. Program nakonec úspěšně absolvovali pouze 4 účastníci.

Mimo jiné měla organizace požádáno o autorizaci profese Lektor dalšího vzdělávání v rámci NSK a chtěli do portfolia kurzů zařadit přípravný kurz ke zkoušce na tuto profesi v rámci NSK.