Je skvělým příkladem i pro syna

Daniel se narodil v roce 1960 na Slovensku. Po základní škole se vyučil vodoinstalatérem pro pozemní stavby a svou profesi několik roků vykonával. Později pracoval také jako údržbář a pomocný dělník v ocelárnách. Při této práci mohl využívat svých technických dovedností a znalostí. Nyní žije více než 20 let v Táboře, v regionu Jihozápad.

Před nástupem do pozice ošetřovatele zvířat pracoval v akciové společnosti Kovosvit Sezimovo Ústí. Podnik měl problémy a začal snižovat počty zaměstnanců. Daniel byl propuštěn pro nadbytečnost, ale další práci nemohl v Táboře a okolí sehnat. Proto se přihlásil do evidence Úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti. Po skončení podpory se snažil hledat práci, ale nedařilo se mu to.

Sledoval inzerovaná volná pracovní místa, ptal se svých známých a odpovídal na nabídky volných míst z Tábora a okolí. Viděl, že situace je velice nepříznivá. Po třech měsících nastoupil do zemědělského podniku na uvolněné místo ošetřovatele zvířat. O tom, že se na statku uvolnilo místo, se dozvěděl od známých.

Daniel nevěděl, jestli tuto práci bude umět správně vykonávat, protože nikdy před tím žádnou takovou práci nedělal. Byl ale v situaci, kdy si nemohl příliš vybírat, potřeboval být zaměstnaný a výhodou bylo, že práce byla v místě bydliště. Od vedoucího se dověděl, že nevadí, když nemá odborné zaměření na zemědělství, stačí vyučení a na činnosti při péči o zvířata se v podniku zaučí.

Také slíbená mzda za práci byla pro Daniela přijatelná. Na statku pracuje jako ošetřovatel zvířat už více než 5 let, v práci je celkem spokojený a už si zvykl na to, že musí chodit dvakrát do měsíce do práce v sobotu a v neděli. Na statku začal dokonce pracovat i jeho syn, a to tehdy, když je to potřeba, když někdo z pracovníků onemocní nebo má dovolenou. Daniel říká, že je velmi rád, že má na statku práci a že zde příležitostně může pracovat i jeho syn, který tehdy neměl stálé zaměstnání a střídal různé brigády.

Když zootechnik doporučil panu Danielovi, aby se zapojil do projektu chovatel a ošetřovatel prasat a získal certifikát pro práci, kterou na statku převážně vykonává, nadchlo ho to. Chtěl získat alespoň částečnou odbornost, a tak posílit svoji pracovní pozici, aby současnou práci mohl vykonávat i nadále. Myslí si, že práci, která mu byla přidělena, vykonává dobře a pokud si s něčím neví rady, může se vždy zeptat vedoucího. V tehdejší době byla na Táborsku nejhorší situace v zaměstnanosti za posledních 20 let. Byla zde vysoká nezaměstnanost a pracovní místa vhodná pro Daniela nebyla k dispozici.

Na začátku proběhla schůzka účastníků pilotního ověřování s průvodcem. Lektorka účastníkům vysvětlovala různé situace a možnosti získání odborného vzdělání. Mluvila hlavně o kurzu Chovatel a ošetřovatel prasat a vysvětlila, že v pilotním ověřování měli účastníci možnost získat kvalifikaci bezplatně. Účastníci také byli seznámeni s obsahem projektu a s jednotlivými požadavky, které museli splnit, aby uspěli. Obsah se Danielovi nezdál náročný, byly tam popsány činnosti, které zná ze své každodenní práce. Pokud něčemu nerozuměl, byl ujištěn, že všechno bude s účastníky v rámci přípravy probírat lektor výuky. Všichni také vyplňovali mnoho různých formulářů, s jejichž  vyplněním jim poradily učitelky, které v úvodním semináři plnily roli průvodce a lektora vstupního informačně diagnostického modulu. Tuto část na projektu hodnotil Daniel jako hodně náročnou, zejména kvůli velkému počtu tiskopisů, které každý účastník musel vyplnit.

Během přípravy na závěrečné zkoušky vykonával pod vedením lektora své běžné pracovní povinnosti, ale také se dověděl mnoho odborných informací, kterými se zdůvodňovaly jednotlivé pracovní úkony. Mezi lektorem a účastníky projektu byly dobré vztahy proto, že lektor byl člověk, který má dlouholeté zkušenosti z praxe jako zootechnik i jako učitel. Při výuce pod vedením lektora Daniel i všichni ostatní účastníci vykonávali svou každodenní práci tak, aby nebyla nijak omezena péče o zvířata a úklid ve stáji probíhal podle zavedeného postupu.

Čas, který byl určen pro přípravu na zkoušku, byl podle Daniela dlouhý „tak akorát“. Účastníci stačili procvičit praktické úkony ve všech stájích pro chov prasat, a také u všech kategorií prasat. Zabývali se péčí o prasata, krmením, technologickými systémy krmení a ustájení a vedením evidence. Většinou pracovali ve stáji každý sám a lektor se jim věnoval individuálně. Některé práce vyžadující pomoc jiného vykovávali společně. Po skončení práce si obvykle ještě zopakovali důležité informace s lektorem všichni společně. Dobré bylo, že nemuseli chodit na výuku nad rámec pracovní doby.

V tom cítili všichni podporu od zaměstnavatele. Celková doba přípravy pod vedením lektora zabrala přibližně 50 hodin. Ze strany vedení statku cítil podporu a spokojenost s tím, že „na sobě bude pracovat“. Podporu měl také doma v rodině, ze strany družky i syna. Silnou motivací byl také kolektiv účastníků zapojených do projektu. Všichni se navzájem učili a diskutovali o chovu prasat v mnohem větší míře, než by za normální situace bylo obvyklé. S přibližujícím se datem závěrečné zkoušky pociťovali všichni účastníci zvýšenou nervozitu a byli plni očekávání, jak obtížná zkouška bude.

Na konci března proběhly závěrečné zkoušky. Začaly zkouškou praktickou. Účastníci obdrželi rozpis úkolů do všech stájí pro chov prasat. Při plnění praktické části museli zdůvodňovat jednotlivé úkony. Daniel říká, že měl trochu problém s tím, že musel při provádění určené činnosti ještě vše slovně komentovat. Jednotlivé úkoly se mu nezdály obtížné.

Po skončení praktické zkoušky byli všichni seznámeni s výsledkem a následoval písemný test.  Po jeho vyhodnocení byli všichni seznámeni s celkovým výsledkem zkoušky. Daniel zhodnotil zkoušku jako středně těžkou. Díky tomu, že se na ni připravoval pod vedením učitele po stránce praktické i teoretické, neměl v průběhu zkoušky žádné slabé místo.

Závěrečnou zkoušku složil úspěšně. Za to mu byla poskytnuta od zaměstnavatele jednorázová odměna a všem účastníkům byla proplacena doba potřebná pro vykonání zkoušky nad rámec jejich pracovní doby. Vykonáním kvalifikační zkoušky Chovatel a ošetřovatel prasat se Danielovi sice nezvýšila pracovní třída, ale doufá, že certifikát o úspěšném absolvování zkoušky mu pomůže udržet si stávající pracovní pozici, se kterou je spokojený.

O tom, že by ještě absolvoval zkoušku se zaměřením na pěstování rostlin a dosáhl na výuční list pro všeobecného zemědělce, neuvažoval. Mimo jiné nemá řidičské oprávnění na traktor a neměl již zájem si ho dodělat, hlavně kvůli vyššímu věku. Kdyby viděl pro syna perspektivu trvalého zaměstnání na statku, doporučil by mu, aby si zemědělskou kvalifikaci tímto způsobem doplnil. Daniel sám se do projektu pro získání kvalifikace zapojil, což bylo dobrým příkladem pro jeho syna. Konečné rozhodnutí však nechal na něm.