Víno vstoupilo do celoživotního učení

3. 12. 2014

Maminka Veroniku od dětství vedla k základům stolování. Dbala, aby v neděli byl jídelní stůl vždy pěkně prostřený. Nejvíce se Veronika těšila na prostírání vánočního stolu – sváteční jídelní servis, broušené sklo na nealkoholické nápoje a víno a na ozdobení vánoční dekorace.

Když dospívala, byla to již ona, která prostírala jídelní stůl a mamince pomáhala s obsluhou připravených jídel. Ta jen přihlížela a případně poskytla dceři radu. Těšila se na návštěvy svých blízkých a známých, nabízela a doporučovala hostům samé chutné pokrmy. Bavilo ji to. Radovala se, když všem chutnalo a hosté byli spokojeni. Rodinné prostředí a nenásilné výchovné působení maminky ovlivnilo, že i dnes, když je Veronika dospělá, pokračuje v tradici stolování, ale již s odbornou profesionalitou a vlastní inspirací.

V roce 2004 ukončila Veronika povinnou školní docházku a nastal Nerudovský problém: „Kam s ní?“ Veronika si uvědomila, že ji baví nejen vaření, zkoušení nových receptů (některá jídla již zvládla sama), ale také míchání nápojů, stolování a obsluha členů rodiny. Výsledky studia byly přiměřené, a proto se rozhodla podat přihlášku ke studiu na Středním odborném učilišti v Přerově, obor kuchař – číšník. A byla přijata. Rodiče souhlasili a v rozhodnutí ji podpořili.  

Ve druhém ročníku studia v předmětu stolničení se probíralo učivo Jednoduchá obsluha hosta - podávání nealkoholických, alkoholických studených a teplých nápojů, jehož součástí byly i znalosti o víně - správná teplota, podávaný inventář, druhy vína, prezentace, otvírání a nalévání, skladování, vady, choroby a základy výroby s degustací.

Veronice se vybavily vzpomínky z dětství – pěstování vinné révy na zahradě a tatínkova péče o révu (zalévání, hnojení, ošetřování, sklizeň). A také zastřešená terasa na které si nesměla hrát, s demižony tekutin, ve kterých, a nyní si to i vysvětlila, probíhalo kvašení (trubičky s bublinami a teploměrem, které tak ráda pozorovala), a rodiče ochutnávající víno. Hodnotili chuť, barvu, jiskru, porovnávali s loňskou úrodou, vše zaznamenávali a stále něco vymýšleli.

Oba rodiče pracovali a pracují v potravinářském provozu přes kvasnou technologii. Uvědomila si, že se v dětství setkala poprvé s výrobou vína a rodiče byli vlastně malovýrobci, kteří pěstovali a produkovali hrozny pro vlastní spotřebu. Byla však příliš mladá na to, aby ji vína zaujala a dále se jim věnovala.   

Po ukončení studia pokračovala Veronika v nástavbovém studiu společného stravování, které bylo ukončeno maturitní zkouškou, ale v odborné výuce se již s vínem a nápoji nesetkala. Úspěšně ukončila učební obor kuchař - číšník a získala odborné teoretické znalosti v oboru gastronomie. Praktické dovednosti si ověřovala a rozšiřovala formou brigád v provozech restaurací a barů na pozici servírky. Při obsluze hosta využívala teoretických znalostí ze školy, sledovala kolegy, jakým způsobem vína a ostatní nápoje prezentují a nabízejí. Přiznala si však, že se svou prací není příliš spokojená. Ráda komunikuje s lidmi, při nabídce vína směrem k hostům však komunikace vázla. Nevěděla co o vínu říci, jak se pohybovat, jak víno prezentovat a skloubit podání vína s vhodným pokrmem.

Veronika se proto rozhodla, že bude dále studovat. Jejím cílem bylo získat co nejobsáhlejší informace, jít do hloubky obsahu a dozvědět se co nejvíce o

  • hotelovém provozu a gastronomii,
  • marketingu a managementu
  • komunikačních a  informačních technologiích
  • psychologii hosta

a naučit se konverzovat v cizím jazyce.

V roce 2009 proto podala přihlášku na Slezskou univerzitu v Opavě – Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné – obor Hotelnictví. Studium v roce 2013 završila státní zkouškou se vzděláním bakalář. Po ukončení studia však nemohla s dosaženým vzděláním odpovídající práci najít, a stále tak využívala pouze nabídek krátkodobých brigád v restauracích a barech.

Stále hledala zaměstnání, které by odpovídalo jejímu očekávání. Během hledání vhodného pracovního místa ji zaujal inzerát olomouckého hotelu Flora, který vypsal výběrové řízení na pozici provozní v hotelu. Přihlásila se a byla úspěšná. Vedení společnosti jí nabídlo přijetí do zaměstnání s podmínkou nejprve pracovat na pozici servírky, seznámit se s jednotlivými pracovišti hotelu, vyzkoušet si práci tzv. „na tělo“ a po zapracování přejít na provozní úsek hotelu. Veronika souhlasila a s odstupem času tuto nabídku ocenila.

Hotel Flora je zaměřen na kongresovou turistiku, má kapacitu 500 míst. V hotelu probíhají ve shodném čase kongresy, konference, semináře, školení, firemní nebo rodinná setkání. Řídící pracovník musí znát provoz a jeho silné i slabé stránky dokonale, řídit pracovníky odborně a s nadhledem, bez chyb a afektů. To vše Veronika pochopila a již se zapracovávala na provozním oddělení hotelu. Praxe v provozu jí byla velkým přínosem.   

Když dostala nabídku zaměstnavatele absolvovat kurs Sommelier v rámci projektu UNIV 3, nezaváhala ani chvilku, chtěla si rozšířit vzdělání o víně spojené s praktickou výukou. Kurzu se společně s ostatním kolegy, číšníky, zúčastnila, vzájemně se mezi sebou podporovali a ona kurz úspěšně dokončila.

Kurz realizovaný v hotelu Flora v rámci projektu UNIV 3 hodnotila Veronika kladně. Teoretická i praktická výuka, včetně zkoušky, probíhaly v hotelu, který zajistil i materiální zabezpečení. Vše bylo na vysoké úrovni (odborné učebny, bary, inventář, výpočetní technika, technologické vybavení), spotřebního materiálu bylo dostatek.

Kurz byl pro Veroniku přínosem, rozšířil jí obzory. Získala důležité teoretické znalosti o víně a nápojích. Očekávala však delší praktickou výuku, více rozvíjení schopnosti prezentace vína, více možností hledat sama řešení jakým způsobem co udělat, více možností si věci sama vyzkoušet a více konkrétních příkladů v duchu rčení „O víně je třeba hovořit“.

Své nabyté znalosti jistě využije  v praxi v komunikaci s hostem. Už tehdy věděla:

  • jaká vína doporučit k rybám
  • co ke kuřeti a kachně
  • co ke zvěřině, hlavně červené
  • co k sýrům
  • suchá nebo sladká vína
  • ať hovoří vinotéka
  • už zná některé výrazy ze slovníku znalců (víno bez těla, víno buclaté, víno elegantní, víno fádní ...).

Umí doporučit vhodná vína k pokrmům na jídelním lístku hotelu, vzbudit u hosta zájem o víno, dokáže sestavit vinný lístek, používat správný inventář a správně ošetřovat a skladovat víno.  Znalosti bude předávat na pracovišti novým kolegům, kteří kurz neabsolvovali. Myslí si, že v případě změny zaměstnavatele bude mít při výběrovém řízení zvýhodnění.

O víně se chce dále vzdělávat, doplnit si vzdělání v oboru Sommelier a získat Certifikát ze zkoušky před autorizovanou osobou. Proto se s lektorem dohodla na účasti při jeho odborných ochutnávkách s klienty. Při její píli a houževnatosti to jistě dokáže.          

Na závěr Veronika uvedla, že má o víně rozhodně více znalosti než na počátku kurzu. Velmi ji víno zaujalo a začala se mu věnovat. Sama k tomu uvedla: „Víno je potřeba ochutnávat a poznávat. Víno nelze vnímat jako alkohol, ale když se pije, je to obřad. Víno se snažím vychutnat, červené víno dekantuji, má jinou chuť a servis. Je to daleko lepší požitek, než když si otevřu láhev a hned víno nalévám.“