Zapojení školy do projektu znamená i velkou prestiž mezi odborníky
Střední odborná škola elektrotechnická, Centrum odborné přípravy, Hluboká nad Vltavou, má více než šedesátiletou tradici ve výuce odborníků pro energetiku a elektrotechniku. Nabízí získání úplného středního vzdělání a středního odborného vzdělání v různých formách studia, protože škola v jednom areálu sdružuje střední odbornou školu, střední odborné učiliště, domov mládeže a školní jídelnu. Vzhledem k tomu, že se jedná o státní školu, jejímž zřizovatelem je Jihočeský kraj - Krajský úřad, odbor školství, mládeže a tělovýchovy, neplatí se zde žádné školné. Žáci mají možnost si vybrat z uvedených devíti oborů, kterými jsou informační technologie, mechanik - elektrotechnik, elektrikář, elektrikář – silnoproud, elektrotechnika - denní studium, elektrotechnika - dálkové studium.
V průběhu studia zde žáci mohou navíc získat mezinárodně uznávané certifikáty mezi které patří například Eurcert. Ten držiteli dokládá úroveň znalostí a dovedností v elektrotechnice a je určen pro žáky oborů mechanik silnoproudých zařízení a učebního oboru elektrikář. Dále se lze zapojit do Akademie Cisco, kde probíhá výuka odborníků pro navrhování, budování a správu počítačových sítí a v neposlední řadě je zde možnost získat certifikát ECDL, který je mezi absolventy nazýván tzv. "řidičákem na počítač".
Bohatá historie i současnost školy vedla její vedení k myšlence zapojit se jako partner v projektech MŠMT ČR, které byly realizované Národním ústavem vzdělávání v Praze. Jednalo se o projekty Nová závěrečná zkouška, KURIKULUM S, UNIV 2 KRAJE a UNIV 3. Do programu UNIV byla škola zapojena od samého počátku trvání projektu. Nejprve pracovala v systémovém projektu „UNIV - Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol, které poskytují vzdělávací služby pro dospělé“. Tento projekt probíhal v letech 2005 až 2008.
V následujícím období se škola zapojila do projektu „UNIV 2 – Kraje“. Naplnila cíl tohoto projektu a stala se střední odbornou školou, která vedle počátečního vzdělávání, dálkového studia při zaměstnání a rekvalifikace, začala fungovat i jako centrum celoživotního učení. Škola se propojila do sítě dalších center, která kromě elementárního vzdělání nabízela i široké spektrum pro celoživotní vzdělávání. Tím využila lépe svou kapacitu, která jí vznikla díky poklesu počtu žáku, a v neposlední řadě navázala při pilotování i spolupráci mezi zapojenými odbornými školami.
Do projektu UNIV 3 se škola zapojila v únoru 2012. Hlavním cílem bylo zkvalitnit a rozvinout stávající systém rekvalifikací především cestou podpory procesu uznávání výsledků předchozího učení a modernizací procesu akreditací. Naše škola se v rámci projektu podílí na tvorbě programů dalšího vzdělávání podle standardů Národní soustavy kvalifikací, na organizaci vzdělávání podle těchto programů, na tvorbě zkoušek a ověřování procesu uznávání výsledků předchozího učení. Z toho důvodu se škola ve spolupráci se sektorovou radou v energetice zapojila do tvorby kvalifikačních a hodnotících standardů pro profesní kvalifikace. Pracovníci školy byli zapojeni do zpracování hodnotících standardů pro profesní kvalifikace Montér elektrických sítí, Montér elektrických rozvaděčů, Montér elektrických instalací, Montér slaboproudých zařízení, Montér hromosvodů, Montér nabíjecích stanic pro elektromobily.
Důvodem účasti v projektu byla dobrá zkušenost s dlouholetou spoluprací s NÚV, potřeba podílet se na tvorbě standardů pro zadávání jednotlivých zkoušek profesních kvalifikací, a tím moci uplatnit dlouholeté zkušenosti s přípravou pracovníků v elektrotechnice. Škola se aktivně zapojila nejen do tvorby zadání zkoušek, revizí zadání, ale i do provedení oprav jednotlivých zkoušek. Několik zadání profesních kvalifikací bylo nutné ve spolupráci s pracovníky NÚV přepracovat, jelikož někteří autoři neměli dostatek zkušeností s činností v profesi, pro kterou zadání připravovali. Tato neznalost se odrazila ve zpracování a zadání neodpovídala požadavkům praxe.
Škola ve spolupráci se sociálními partnery, úřady práce, hospodářskou komorou, sektorovou radou v energetice a dalšími institucemi organizuje pokračující vzdělávání pracovníků v oblasti energetiky a elektrotechniky již dlouhou dobu. Nyní spolu s pracovníky úřadu práce realizuje kurzy na profesní kvalifikace a provádí i příslušné zkoušky, které kurzy uzavírají, čímž zvyšuje možnosti frekventantů kurzu pro získání nového zaměstnání nebo pro zlepšení pracovní pozice na stávajícím pracovišti. Škola získala a bude si obnovovat autorizaci dle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
Tím, že se škola do projektu zapojila, došlo ke zvýšení její prestiže nejen mezi odborníky z oboru, ale i u širší veřejnosti. Jednalo se o rodiče žáků školy, jejichž známí byli zapojeni do projektu a příznivě o něm referovali. Dále šlo o zaměstnance školy, kteří se stali průvodci nebo hodnotiteli, jelikož své nově získané znalosti mohli využít nejen při organizaci dalšího vzdělávání, ale provázat je i s počátečním vzděláním žáků školy. Nezanedbatelná byla i možnost přivýdělku pro tyto zaměstnance, jelikož střední školy se nyní potýkají s nejmenším počtem uchazečů o studium v posledních letech. Byla to tedy možnost jak nahradit chybějící hodiny v úvazcích pracovníků, které by si vedení školy chtělo udržet i v době nedostatku žáků, tím poklesu počtu pracovních hodin v úvazcích.
Další velmi důležitou oslovenou skupinou jsou samotní žáci školy, kteří vidí, jak je v životě důležité vzdělání, jaký zájem je mezi zaměstnavateli o technická povolání a jak musí člověk pro uplatnění na trhu i ve vyšším věku a při zaměstnání stále své vzdělání doplňovat. Také je zde dobře vidět, že i ve vyšším věku si může člověk splnit svůj profesní sen, jelikož vzdělávací soustava je prostupná a je-li vůle, najde se i cesta ke vzdělání.
Škola měla v úmyslu nabízet i po ukončení projektu vzdělávací programy na komerční bázi. Velmi dobré zkušenosti má například s nadstavbou profesních kvalifikací Montér kabelových souborů. Montážní organizace totiž toto přezkoušení po svých zaměstnancích vyžadují, jako nezbytnou podmínku pro výkon práce. Během jednoho roku o tuto zkoušku požádalo asi 10 firem a přezkoušeno bylo cca 40 pracovníků, kteří si tím zvýšili kvalifikaci a zlepšili své finanční ohodnocení. Jednalo se například o firmy Seterm, Tems s. r. o, E. ON servisní, Elektrostav Strakonice a další.
Zaměstnavatelé byli nejčastějšími vysilateli frekventantů do projektu. V porovnání s úřadem práce je poměr 1:4 ve prospěch účastníků z firem nebo osob, kteří se přihlásili sami na komerční bázi, protože některou ze zkoušek využili ve svém stávajícím zaměstnání. Mezi nimi bylo i několik osob, které si chtěli udělat z mimopracovní záliby zaměstnání, ale jejich počet byl tehdy nízký (cca 3 - 5 osob) a nemáme k dispozici informaci, jak se jim v podnikání daří.
Nejčastější skupinou zájemců byli lidé se základním vzděláním nebo vyučení. Zaznamenali jsme i několik zájemců s vysokoškolským titulem, kteří byli motivování k vykonání dílčích zkoušek zaměstnavatelem, ale jednalo se i o jejich osobní iniciativu.
Za rizikovou lze dle dosavadních zkušeností považovat představu některých zájemců o přezkoušení, že zkoušku lze úspěšně vykonat bez příslušného studia. Vzhledem k obtížnosti technických oborů, neznalosti norem a nedostatku praktických zkušeností, se zatím nikomu z nich nepodařilo zkoušku vykonat, i když se o to pokoušeli.
Problematičtí byli i někteří zájemci z úřadu práce, kteří přicházeli například s požadavkem na vykonání zkoušky dle vyhlášky č. 50/78 Sb. o odborné způsobilosti pracovníků v elektrotechnice, ale nejsou vyučeni v oboru. Jde o neznalost možností dalšího vzdělávání. Teprve pracovníci školy jim pak mohli doporučit jak zahájit studium, popřípadě vykonat závěrečné zkoušky. Zde se ukazuje nezastupitelná funkce průvodců a vedení školy, kteří se snaží nasměrovat uchazeče správným směrem a vždy najít řešení, jak mu s profesními kvalifikacemi pomoci, protože jsme zaznamenali, že i pracovníci úřadu práce poskytli těmto uchazečům nepřesné informace. Vstřícnost vedení školy a všech pracovníků v projektu UNIV 3 jsme viděli jako cestu ke snížení rizika, že uchazeč svou snahu o dovzdělání vzdá a při prvních problémech se o projekt přestane zajímat a kvůli tomu například přestane řešit i možnost nového zaměstnání nebo pracovního postupu.
