Hodně štěstí na tvé cestě, Pavle…!

Odsouzený Pavel se narodil v roce 1992. Do svých šesti let byl vychováván spolu s bratrem v běžné funkční rodině. Po rozvodu rodičů byli rozhodnutím soudu oba bratři svěřeni do výchovy otci. Matka v této době totiž začala nadměrně holdovat alkoholu, a nemohla se tudíž o své syny náležitě starat. Navíc byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody s nařízenou ústavní protialkoholní léčbou. Otec pracoval jako dělník v třísměnném provozu a na vychovávání synů mu nezbývalo mnoho času, proto se na výchově podílela i babička.

V předškolním věku bylo Pavlovo chování celkem dobré, bez nějakých zvláštností nebo nápadností. V roce 1998 začal navštěvovat základní školu v Praze – Kbelích. Ve škole bylo vše zpočátku také dobré, ale to se zlomilo v páté třídě, kdy dostal svoji první sníženou známku z chování, a to za neomluvené hodiny a nevhodné chování ke spolužákům. Za- nedlouho následoval první útěk z domova, ten však trval pouze jeden den a chlapec se vrátil zpět domů. V šesté třídě dostal další sníženou známku z chování za záškoláctví a drobné krádeže ve škole, ale prospěch měl průměrný a učivo vcelku zvládal.

Útěky se ale začaly opakovat s železnou pravidelností. Pavel utíkal z domova ke svému strýci do Ostravy, kde na něj negativně působila jeho rozvětvená rodina. Po návratu domů byl umístěn do Dětského domova se školou s výchovně léčebným režimem ve Slaném, kde dokončil povinnou školní docházku. V průběhu pobytu v tomto zařízení měl několik výchovných incidentů nejen s chovanci, ale i se zaměstnanci domova.

Po dokončení povinné školní docházky mu byla z důvodu kázeňských prohřešků uložena ústavní a ochranná výchova. Byl přemístěn do Výchovného ústavu v Chrastavě, kam jsou umisťováni chlapci vesměs ze sociálně problémových a neúplných rodin. Rodiče jejich výchovu nezvládají a chlapci mají problémy s chováním jak ve škole, tak i mimo ni. Většina z nich se vedle záškoláctví a neúnosného chování dopouští i nejrůznější trestné činnosti. Mají zkušenosti s drogami a nerespektují základní pravidla sociálních norem. Ke školní práci a vzdělání mají zpravidla negativní vztah. Vzhledem k jejich chování a negativnímu postoji ke vzdělávání jsou zařazování do zvláštních škol, případně do odborných učilišť.

Součástí výchovného ústavu v Chrastavě je i střední odborné učiliště, kde se Pavel začal učit v oboru stavební výroba. Právě zde se poprvé setkává s návykovými látkami. V partě si vyzkouší jak alkohol, tak marihuanu.

Učební obor ho ale dle jeho slov bavil a studijní výsledky tomu i nasvědčovaly. Studium ale nedokončil, protože byl pravomocně odsouzen k výkonu trestu odnětí svobody. S partou vrstevníků, posilněni alkoholem, potřebovali peníze na drogy a domluvili se na přepadení stánku rychlého občerstvení v Liberci - Pavlovicích. Pro jejich nezkušenost a naivitu na sebe nenechal trest dlouho čekat. Konečný výrok soudu zněl jednoznačně, všichni spáchali trestný čin loupeže. Protože to bylo první setkání jmenovaného se soudem, a protože jeho věk byl blízký věku mladistvého, byl mu uložen trest odnětí svobody na spodní hranici zákonné sazby v délce trvání jednoho roku.

První trest vykonal ve věznici ve Všehrdech. Zde bylo jeho chování na požadované úrovni, neměl problémy s dodržováním všech norem upravujících průběh výkonu trestu. Odsouzený si aktivně vytvářel podmínky ke zdárnému propuštění, zapojoval se do brigádnické činnosti. Babička mu přislíbila ubytování a našla mu i práci v místě bydliště. Odsouzený se snažil a za své dobré chování byl podmíněně propuštěn na svobodu.

Hned po propuštění se vrátil k babičce a začal pracovat v místní porcelánce. Práce ho sice moc neuspokojovala, ale díky slibu, který dal babičce, se snažil vydržet.  Idyla však trvala jen několik málo měsíců. Jmenovaný se opět vrátil do náručí své staré party a začal svůj volný čas trávit po diskotékách a barech. Domů se vracel často až nad ránem a posilněn alkoholem začínal být agresivní i vůči vlastní babičce.

Zanedlouho poté přestal chodit do práce. V této době ho opět ovlivňují drogy a alkohol.  Postupně přestává chodit domů, přespává u svých kamarádů a na ubytovnách. Peníze na obživu získává převážně majetkovou trestnou činností.

Další odsouzení na sebe nenechalo dlouho čekat. Spolu s několika „kumpány“ přepadl barmanku baru Tropical ve Varnsdorfu. Bodnou zbraní barmanku ohrožoval na životě a požadoval vydání tržby. Přepadení vidělo několik svědků a ti přivolali Policii ČR. Policisté všechny aktéry přepadení zadrželi a ti vzápětí putovali do vazby do vazební věznice v Liberci. Pro Pavla to znamenalo další odsouzení, tentokrát už byl souzen jako recidivista a byl mu vyměřen trest v délce sedmi let.

Sedm let v lidském životě je pro někoho hodně moc, pro někoho jen krátká doba. Pavel většinu trestu strávil ve věznicích ve Valdicích a ve Vinařicích. Většinu trestu byl pracovně zařazen, a tím si vytvořil potřebné pracovní návyky. Rok a půl před propuštěním byl přemístěn do věznice ve Stráži pod Ralskem.

Ve věznici se Pavel začal zajímat, co s ním bude dál a co může nastat po propuštění. Najednou zjistil, že nemá vlastně kde bydlet. Babička již zemřela, a práci také žádnou nemá. Shodou náhod se Pavel dostal na pohovor ke speciálnímu pedagogovi na oddělení pro výkon trestu, který se ve věznici podílel na realizaci projektu UNIV 3, v rámci činnosti SOU MAVO EDUCATION. Speciální pedagog Pavlovi nabídl výběr hned z několika částečných rekvalifikací. Nakonec si Pavel vybral „Výrobu knedlíků“ a „Kuchař expedient“. Oba kurzy ho moc bavily, úspěšně složil obě závěrečné zkoušky a dostal certifikát.

Tím ale Pavlův příběh nekončí. Do konce trestu mu zbývá několik měsíců, shodou náhod nebo spíše díky štěstí se dostal ke zkušené sociální pracovnici, která mu zajistila ubytování v Praze. Své certifikáty si nechal sám ofotit a rozeslal je několika potenciálním zaměstnavatelům. Vědom si svého trestního rejstříku v úspěch moc nedoufal, ozvali se ale hned dva: Knedlíky Láznička v Praze a Nemocnice v Nymburce, která dokonce nabídla i ubytování.

Jak se Pavel nakonec rozhodne, nevíme. Necháme to na něm. Ušel ale dlouhou cestu a snad i něco pochopil. Možná měl štěstí na lidi, kteří mu porozuměli a pomohli, nevíme. Snad Pavlovi ta jeho šťastná hvězda vyšla.

Hodně štěstí, Pavle…!