Jak to bylo na staré půdě aneb Montér půdních vestaveb

Střední odborná škola energetická a stavební, Obchodní akademie a Střední zdravotnická škola Chomutov, příspěvková organizace, se podílí na pilotním ověřování profesních kvalifikací. Jednou z těchto kvalifikací byl Montér půdních vestaveb, který vychází z oboru Montér suchých staveb. 
Tento obor se začal vyučovat na stavební části školy už v roce 1995. Jednalo se o obor nový, a proto bylo třeba vybudovat zázemí jak pro teoretické, tak i praktické vyučování. Byla vybudována učebna pro teoretické vyučování a hlavně cvičná dílna pro nácvik montáže konstrukcí. Díky tomu má škola vhodné podmínky i pro pilotní ověřování profesních kvalifikací sádrokartonářských prací. Pro Montéra půdních vestaveb byl zvolen jako cvičné pracoviště nevyužitý půdní prostor v budově zdravotní školy.
Jedním z účastníků kurzu byl i pan Václav Bulant (37 let). Je absolventem gymnázia a pracuje ve škole jako technik. Když se dozvěděl, že bude ve škole probíhat pilotní ověřování, projevil zájem se kurzu a zkoušky zúčastnit. 
„Jedním z důvodů, proč jsem se do kurzu přihlásil, byl zájem o prováděné práce. Rodiče mají dům s velkou nevyužitou půdou, která by se dala upravit pro bydlení, a tak jsem chtěl vědět, jak na to. Druhým důvodem byla možnost naučit se něco nového, co by se dalo využít při hledání jiného zaměstnání. Práce sádrokartonáře by se mi líbila,“ říká pan Václav. 
Díky tomu, že je zaměstnancem školy, nebyl problém s uvolňováním v průběhu kurzu a zkoušky. Spolu s panem Václavem využili možnosti zvýšit si kvalifikaci učitelé odborného výcviku jiných oborů a techničtí zaměstnanci školy, údržbáři a školníci. 
Průvodkyně vysvětlila panu Václavovi, jak bude probíhat kurz a zkouška, pomohla mu vyhledat to, co z oboru umí. Nebylo toho mnoho. Se stavebními výkresy, technickými listy a další dokumentací týkající se sádrokartonu se pan Václav zblízka nesetkal. Stejné to bylo i s obsahem praktických modulů. Najednou měl pocit, že je toho, co neumí, moc. Zkušená průvodkyně ho uklidnila a vysvětlila mu, že bude mít možnost absolvovat kurz v rozsahu 120 hodin, kde se všechno potřebné z teorie i praxe naučí.

Pan Václav s průvodkyní
Kurz začal teorií, která pana Václava ze začátku moc nebavila, ale dobře si uvědomoval, že je třeba nejprve zvládnout čtení výkresů, umět si spočítat spotřebu materiálu a také pochopit, proč je nejlepší právě taková skladba konstrukce, jakou navrhuje, nebo proč je nutné správně provádět parotěsnou zábranu a jak se pozná, zda je konstrukce rovná. 
Samotná teoretická výuka panu Václavovi větší problémy nečinila, protože to není tak dlouho, co dálkově dostudoval gymnázium a návyky k učení ještě nestačil zapomenout. Účastníci měli k dispozici vzdělávací text vytvořený právě pro tento kurz. Teoretická výuka probíhala v učebně vybavené interaktivní tabulí, díky níž bylo možné všechno i opakovaně vysvětlit a ukázat. 

Výuka teorie
„Zajímavější byla určitě praxe,“ říká pan Václav, „krásná půda staré budovy zdravotní školy lákala k práci se sádrokartonem. Měli jsme možnost vyzkoušet si práci přímo na stavbě a s pomocí lektorů jsme řešili některé problémy, které by se v dílně asi neobjevily. Třeba to, že každá stěna je jinak dlouhá, že je třeba provést opláštění konstrukce krovu a spoustu dalších věcí.“
 Podle pana Václava byla volba pracoviště trefou do černého. Práce všechny určitě bavila daleko víc, než by tomu bylo v prostředí cvičné dílny. Bylo tady hezky vidět, jak se konstrukce z projektové dokumentace mění ve skutečnost. Lektoři nejprve vysvětlili postup při montáži a předvedli, jak to provádět. Každý z účastníků si samostatně vyzkoušel montáž podkonstrukcí, vkládání izolací, montáž desek, tmelení i penetraci hotové konstrukce pod dohledem lektorů, kteří stále vysvětlovali a opravovali, co se napoprvé nepovedlo. 
Sádrokartonář nemůže pracovat sám, a tak byla nutná týmová práce. Většina účastníků byla z řad pracovníků školy. Díky tomu se vytvořila dobrá a tvůrčí parta. Hodiny strávené v kurzu utekly velmi rychle a pan Václav měl pocit, že by nějaké hodiny navíc, hlavně pro praktické činnosti, ještě potřeboval. Absolvent rekvalifikačního programu se sice setká pouze s jednou ze suchých konstrukcí, ale získané dovednosti může využít při provádění celé řady dalších konstrukcí suché výstavby, např. příček, instalačních stěn, podhledů nebo předsazených stěn, jejichž montáž mu pak nebude činit potíže.

Účastníci studují výkres na stavbě
Zkouška probíhala ve dvou dnech a každý z účastníků musel předvést, jak zvládl jednotlivé činnosti. Zda umí smontovat podkonstrukci z profilů, připravit si a vložit do ní  izolační materiály, našroubovat desky na profily nebo provést tmelení a penetraci hotové konstrukce. Zároveň bylo třeba vysvětlit, proč to dělá zrovna tímto způsobem. 
„Zkušení hodnotitelé vše bedlivě sledovali, ale pokud bylo třeba, mohli jsme si u nich ověřit, zda provádíme práci dobře,“ vzpomíná pan Václav na zkoušku, které se původně bál, „díky kurzu jsme byli velmi dobře připraveni a základní činnosti jsme zvládali bez problémů. Myslím si, že v kurzu by bylo třeba více hodin výuky. Mohli bychom si vyzkoušet některé práce opakovaně. Třeba ty složitější, jako bylo třeba opláštění okna nebo obklad trámů.“
Bohužel ne všichni účastníci byli úspěšní. Nebylo to nešikovností, ale jejich neúčastí na celé zkoušce. 

Vkládání izolace do konstrukce
 „Ověřování profesní kvalifikace Montér půdních vestaveb se, myslím, povedlo“, říká pan Václav. „Mám dobrý pocit z průběhu kurzu, i z průběhu zkoušky. To, co jsem se naučil v teorii i v praxi je dobrým základem pro práci se sádrokartonem. Vím, jak se sádrokartonem pracuje a na co si musím dát pozor, až budu upravovat půdu v domě rodičů. Praktická část kurzu i zkouška prováděné přímo na stavbě byly velmi dobrým řešením. Cvičná dílna sice umožní montáž všech konstrukcí, ale neobjeví se v ní různá specifika, která jsou charakteristická pro každou starou půdu. Půdy se liší a každá potřebuje různá řešení. Byli jsme nuceni více přemýšlet o tom, jak vše správně provést. Pilotní ověřování je také přínosem pro školu. Učební text, vytvořený pro potřeby nás, účastníků, může posloužit při výuce učitelům odborných předmětů u oborů Zedník nebo Montér suchých staveb.“ 
Stejný pocit, jako pan Václav, že se ověřování profesní kvalifikace Montér půdních vestaveb povedlo, mají všichni, kteří se na přípravě podíleli jako průvodci, lektoři, hodnotitelé nebo účastníci. Jedinou chybou a námětem k přemýšlení byl počet hodin pro kurz. 120 nestačilo a bylo by třeba je navýšit.