Jiří už nechce zpět za brány věznice

Odsouzený Jiří se narodil v roce 1991 do velmi početné a rozvětvené rodiny. Jeho otec je s malými přestávkami neustále ve výkonu trestu, ať již za majetkovou či násilnou trestnou činnost. Matka se „snaží uživit“ početnou rodinu, která čítá kromě Jiřího ještě jeho dalších pět sourozenců, babičky jak z otcovy, tak i z matčiny strany a mnoho dalších tet, strýců, bratranců a sestřenic.

Protože se matčina snaha o získání peněz ubírá nezákonnou cestou, není výjimkou, že občas skončí na policejní stanici. Proto byl Jiří společně se svými sourozenci již ve svých čtyřech letech umístěn do dětského domova ve Vizovicích. Při vší smůle se ale na něj usmálo štěstí a byl zařazen do náhradní rodiny, která u dětského domova fungovala. Zde jej pěstouni vychovávali společně s dalšími třemi dětmi. Jiří však odmítal veškerou snahu o komunikaci, nedocházel do školy a podle jeho slov se cítil ukřivděný, protože byl vytržen ze svého domova a odloučen od sourozenců a celé rodiny.

Jeho matka vyvinula nemalé úsilí, aby syna dostala zpět do své péče, neboť přídavky na děti byly jediným jejím legálním zdrojem příjmů. To se jí nakonec bohužel podařilo. Její „výchova“ trvala pouze rok. Na základě podnětů ze základní školy, kam Jiří docházel sporadicky, tak i z okolí bydliště, kde s ním byly neustálé problémy, sociální pracovníci rozhodli o jeho opětovném odebrání z péče matky.

Tentokrát skončil ve výchovném ústavu ve Střílkách, který pečuje o děti s nařízenou ústavní výchovou, uloženou ochrannou výchovou a nařízeným předběžným opatřením. I zde se jeho chování vyznačovalo neustálými útěky, krádežemi a neschopností zapojit se do kolektivu. S přicházející pubertou se u něj začala projevovat i značná agresivita a vulgarita, a to jak vůči spolubydlícím, tak i vůči vychovatelům a učitelům. Prospěch ve škole byl katastrofální. Nepomohly domluvy, zákazy ani sliby.

Po důkladném zvážení všech okolností bylo rozhodnuto o jeho umístění do Výchovného ústavu ve Žluticích. Na tuto dobu Jiří vzpomíná jako na svá nejlepší léta. Jeho život zde dostal řád. Měl štěstí i na vychovatele, kterému byl přidělen. Ten s ním poprvé začal jednat jako se sobě rovným, začal ho učit odpovědnosti a byl to člověk, který ho na první pohled neodsoudil.

Zapojil se i do zájmových kroužků. Jeho chování a vystupování vůči okolí byly uspokojující.

Dokončil zde povinnou školní docházku, a protože se zajímal o vše, co se týkalo automobilů a motocyklů, rozhodl se vyučit automechanikem. Na učilišti byl průměrným žákem. Pedagogové ho hodnotí jako studenta nevybočujícího z řady, s chováním odpovídajícím jeho věku a prostředí, ze kterého přišel. Po úspěšném absolvování učiliště a dovršení 18 let byl vrácen zpět do civilního života. Zde na něj již čekala jeho početná a tak potřebná rodina. Se svými znalostmi automechanika byl velkým přínosem.

Na přímluvu svého bývalého vychovatele z výchovného ústavu, se kterým si vybudoval pevný vztah, začal pracovat v soukromém autoservisu poblíž Prahy. Protože s ním byl zaměstnavatel spokojen, nabídl mu i místnost, ve které mohl přebývat. První výplatu sice prohýřil, ale poté se se zaměstnavatelem domluvil, že mu bude z výplaty strhávat částku na jídlo, které mu zajistil v nedalekém penzionu.

Seznámil se zde s Lucií, neteří svého zaměstnavatele, a zamiloval se. Ale jeho rodina ho opět dostihla... Začal s ní vykrádat z aut autorádia a jiné cenné věci. Protože šetřením byla stanovena značná škoda, byl za tuto činnost odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce dvou let. Zaměstnavatel s ním rozvázal pracovní poměr a všichni se snažili všemožně překazit jeho vztah s Lucií.

Zanedlouho zjistil, že je jeho přítelkyně těhotná. Nebyl na tuto situaci připraven a snažil se ji vyřešit po svém. Rodiče nutili Lucii k přerušení těhotenství a k rozchodu s Jirkou. Jirkova rodina byla ochotna Lucii i s dítětem přijmout, ale ta zase odmítala jít do neutěšených podmínek, ve kterých si ani nedovedla představit, že by své dítě vychovávala.

Jiří posilněn alkoholem odcizil automobil, snažil se dojet za Lucií a situaci nějak vyřešit. Do cesty mu ale vstoupil mladík přecházející silnici. Jiří v kradeném autě a pod vlivem alkoholu nestihl včas zareagovat a mladíka srazil. Z místa činu ujel a neposkytl zraněnému pomoc. Policie ho na základě výpovědi svědků nalezla u jeho rodiny, která mu ochotně otevřela náruč. Kradený automobil policisté již zajistili pouze jako hromadu náhradních dílů připravených k prodeji.

Soud proběhl za hojné účasti všech členů Jiřího rodiny a dospěl k závěru, že je Jiří vinen. Protože to nebyl jeho první prohřešek proti zákonu, vyměřil mu soud trest odnětí svobody v trvání pěti let, a to nepodmíněně, se zařazením do věznice s ostrahou.

První rok pobytu ve věznici snášel špatně, odmítal spolupracovat, bylo u něj řešeno několik kázeňských přestupků a jeho chování nebylo na požadované úrovni. Po nějakém čase se mu ozvala Lucie se zprávou, že se jim narodila dcera, kterou pojmenovala po něm - Jiřina.                Z těžko zvladatelného a nekomunikujícího mladíka se stal jakoby mávnutím kouzelného proutku hrdý otec. Projevil zájem o možnost zaměstnání, aby mohl přispívat na výživu dcery. Lucie za ním začala pravidelně docházet na návštěvy do věznice a začali společně plánovat budoucnost. 

V této době si Jiří uvědomil, že po možném propuštění na svobodu, se svým trestním rejstříkem, jen těžko najde uplatnění v oboru, ve kterém se vyučil, a že už v něm vlastně ani nechce pracovat, aby ho to nesvádělo k další trestné činnosti, za kterou si právě odpykával svůj trest. Jeho motivací k dalšímu vzdělávání se tedy stala změna zaměstnání.

Začal usilovně přemýšlet o jiné možnosti, jak uživit svoji novou rodinu. Jako možné východisko z nezáviděníhodné situace zvolil možnost získat vzdělání ve věznici. Přerušil všechny styky s původní rodinou a zapojil se do projektu dalšího vzdělávání UNIV 3. Vybral si částečnou rekvalifikaci Zhotovování pánských obleků. Stálo ho to poměrně mnoho sil, ale s vidinou nového života kurz zdárně dokončil a získal certifikát.

Jiří svou snahou a pílí zlepšil své chování, získal několik kázeňských odměn, starší kázeňské tresty zahladil a podal si žádost o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. OS v České Lípě ocenil Jirkovu snahu o nápravu a jeho žádosti o podmíněné propuštění vyhověl. Jirka je nyní opět na svobodě.

Velkou podporu mu v jeho úsilí poskytla i přítelkyně Lucie s dcerou Jiřinkou. Ujala se i iniciativy v hledání jeho pracovního uplatnění po opuštění z výkonu trestu. Jiřímu bylo ihned po propuštění nabídnuto místo ve firmě, která vyrábí pracovní oděvy v Novém Městě na Moravě. Lucie ve městě sehnala i levný podnájem, k dispozici dostali dvě místnosti, ve kterých mohou s rodinou bydlet, a příslib, že až dcera povyroste, tak Lucie bude moci nastoupit do práce jako pomocná dělnice. Přestože Jirku mnohokrát kontaktovala jeho matka s žádostí o setkání, Jiří na její výzvy prozatím nereaguje.

Nezbývá nám, než Jirkovi popřát mnoho úspěchů v rodinném i pracovním životě, aby mu pevné odhodlání zapojit se do normálního života a z dcery vychovat slušného člověka vydrželo a aby ho jeho příbuzní a rodina nedostali opět tam, kam už nikdy nechce. O tom, jak se Jirkovi vede, svědčí i přiložený krátký dopis, který Jirka poslal svému vychovateli. Je to milá a neobvyklá zpětná vazba, která potěší.