Na nic nečekat a mít náskok

Ondřej se k účasti v pilotním ověření kurzu dostal krásnou náhodou. Cestou z Prahy do Brna ve „žlutém autobuse“ potkal zástupkyni organizace pořádající pilotáž profesní kvalifikace v projektu UNIV 3 „Manažer projektu“. Jak se tehdy i později ukázalo, dáma i muž výmluvné a komunikativní povahy prodiskutovali dvě a půl hodiny až směrem k domluvě, že se Ondřej zastaví v kanceláři a potvrdí si vzájemně účast na pilotáži. Což se i stalo.
Vůči ostatním spoluúčastníkům pilotního ověření byl Ondřej mírně „exotický“ – nenacházel se totiž v situaci osoby v evidenci úřadu práce a hledající tedy aktivně pracovní uplatnění. Je studentem aspirujícím na úspěšné dokončení 5. ročníku vysoké školy a zejména velmi aktivním mladým mužem: jak vyplynulo z poradensko-diagnostického modulu, ale i z průběhu výuky a vzájemných rozhovorů mezi účastníky, Ondřej aktivně působí v oblasti rehabilitace a resocializace mladých dospělých a adolescentů po léčbě onkologických onemocnění, stejně jako působí na své akademické půdě, v rámci akademického senátu, organizuje řadu aktivit, vědeckých i volnočasových aktivit pro studenty, podílí se autorsky i editorsky na vydávání studentského časopisu. A přemýšlí o vlastním podnikání, zajímá jej tanec, rád by se buď v této oblasti, anebo v jiném z řady svých zájmů, seberealizoval. Nutno konstatovat za kolegy vedoucí diagnostický modul, ale i za zapojené lektory v pilotní výuce, že mladých osob s tak vysokým sebeuvědoměním, sebekázní, rozsahem zájmů a výraznou cílevědomostí nepotkávají běžně mnoho.
Klíčovým poznávacím znamením osobnosti Ondřeje je to, že nečeká, co přijde, ale jakýmkoliv vlastním aktivitám jde vstříc sám. Tomu odpovídal i jeho záměr vstoupit do pilotního ověření profesní kvalifikace manažer projektu tak, aby se utvrdil, že dosud získané dílčí manažerské dovednosti uplatňuje správně a efektivně a ty, které měl možnost dosud jen pozorovat u svých nadřízených či starších a zkušenějších spolupracovníků, dokázal poznat a efektivně využít v budoucích relevantních situacích. 
Po podrobnějším nastudování portfolia kompetencí a po absolvování poradensko-diagnostického modulu šel Ondřej do výuky a lektorům již na začátku sdělil, že ač měl ze své praxe i aktuálního studia oboru „řízení a ekonomika podniku“ pocit, že mozaiku manažerských dovedností zná, zde vidí, že je to trošku jinak a zejména kompetencí je skutečně hodně k efektivnímu zvládnutí. A těší se na srovnání informací z akademické půdy a v pilotním ověření, avizuje očekávání vysoké praktičnosti. 
„Musím říci, že jsme se nezastavili. Témata postupně nabíhala a stále se něco cvičilo – vymezení pojem či metoda dostala konkrétní příklad a my jsme stále něco sami či ve skupinách řešili, vymýšleli a prezentovali. Vyhovovala mi i možnost diskutovat cokoliv ihned a bezprostředně s lektory, bylo dobré, že reagovali hlavně praktickými zkušenostmi a jejich vlastními řešeními i např. s uváděním chyb, které zažili - a byly pro ně inspirací do budoucna.“ Ondřej ocenil to, že všechno vyučované bylo účastníkům poskytnuto, tedy ať už jde o poměrně širokou navazující sadu powerpointových prezentací, tak řadu dalších materiálů, cvičení a také pracovních listů. Na konci vzdělávání měl ucelenou baterii materiálů a „...naplněný šanon“, jak sám uvádí. 
Interaktivita lektorů a účastníků jej překvapila, byla u všech lektorů častá a ani jediný školící den nedošlo k situaci, že by informace byly předávány pouze jednocestně od lektora k posluchačům. Ondřej byl spokojený s možností pracovat na PC, součástí výuky totiž bylo i zpracování vlastního projektového záměru a jeho prezentace, což před vstupem do kurzu nečekal, nicméně vnímá to velmi pozitivně, protože jednak může uplatnit svoje (dle vlastního přesvědčení) velmi dobré počítačové dovednosti a druhak se jen potvrzuje, že IT kompetence jsou téměř automatické u pracovních pozic, kterým se pravděpodobně v souladu se svým vzděláním bude věnovat.
„Ač to nemám v povaze, jedné věci jsem se lekl a malou chvíli bál – byla to terminologie, která je jaksi velmi specifická, bohatá a opravdu je nutno se naučit s ní pracovat správně, ale i tak, aby nebyla používána např. v situacích, kdy ji jiný člověk laik nemůže pochopit.“  Ondřej kvituje schopnosti lektorů a chválí z jeho pohledu jednu z klíčových věcí: lektoři vše včetně terminologie vysvětlovali jednoduše, polopatě a na jednoznačných příkladech z praxe, na což ze svých studií rozhodně zvyklý není...
Řada Ondřejových kolegyň a kolegů v kurzu pilotního ověření přemýšlela a nahlas diskutovala, ať již o přestávkách nebo při obědě, kde vlastně mohou nejlépe kompetence z aktuálního kurzu uplatnit. Sám Ondřej zdůrazňuje, že tuto otázku neřeší a s blížícím se koncem pilotní výuky se utvrzuje v přesvědčení, že projektový management je využitelný ve státní správě, neziskovém, ale i firemním sektoru. A je rád, že si díky absolvování pilotního kurzu potvrdil, že projekt nerovná se EU či EU fondy (ač je dobré se ve specifikách řízení projektů EU orientovat), ale schopnost uplatnit relevantní sadu dovedností a znalostí v tematicky různorodých situacích a projektových řešeních.
„Mám-li vyzdvihnout věc, která mne zarazila, či z které jsem měl jisté obavy, byla to délka samotného kurzu pilotního ověřování.“ Zhruba čtyřtýdenní denní výuka se Ondřejovi zdála být nepředstavitelně dlouhá, nicméně konec nastal dříve, než si stačil uvědomit. „Mám-li zdůraznit, co bylo největším pozitivem, pak komplexnost profese projektového manažera. A to, že kurz důležité dovednosti pokryl.“ Z jeho slov se potvrzuje dobrá skladba kompetencí profesní kvalifikace manažer projektu a vyznívá i pochvala lektorů realizujících výuku, neboť kurz ve finále složil mozaiku pestrých dovedností. Ondřej potvrzuje slova lektorů na počátku výuky: projdete řadu známých i nových informací, procvičíte známé i neznámé dovednosti, vše se vám bude postupně nabalovat a na konci zjistíte, že jste získali provázaný soubor kompetencí. Pozitivně se Ondřej staví i k výukovým materiálům, podkladům a poznámkám, k nimž se hodlá vracet a spojovat si je i se zážitky a situacemi z výuky. Na pomezí pozitiva a negativa je podle jeho pohledu skutečnost, že zkušenější osoby mohou absolvovat přípravu na vykonání závěrečné zkoušky jen v těch tématech, která považují za svoji slabší stránku a potřebují je osvojit, prohloubit či procvičit, v čemž ale zároveň vidí u konkrétně této profesní kvalifikace i potenciální problém, protože nebude-li k dispozici kvalitní lektor s praxí a přesvědčivým vystupováním, bude těžké některé dovednosti manažera projektu zajímavým způsobem předat tak, aby nešlo o pouhý teoretický a nezáživný výklad.
„Účast v kurzu jsem si zvolil sám a svoji volbu považuji za dobrou.“ Ondřej potvrzuje svoje slova vyřčená již v úvodním diagnostickém modulu a ve vztahu k názoru na účast v kurzu od svých nejbližších či spolužáků avizuje zejména u kamarádů ze studií očekávání podivu, které nicméně jednoznačně přebíjí pocit uspokojení z času věnovaného prázdninovému vzdělávání. Z pohledu 23 letého mladého člověka vyznívá zajímavě i názor na složení skupiny vzdělávaných osob: věkově mladší i starší, středoškoláci i vysokoškoláci různých oborů, to Ondřejovi vyhovovalo, neboť jako komunikativní jedinec byl spokojen s možností navázat nové sociální kontakty. 
Ondřejova aktivita se nakonec projevila i po skončení pilotáže, kdy se ptal po dalších těchto či obdobných kurzech s tím, že by je rozhodně rád spolužákům studentům a kamarádům doporučil. Jedním z klíčových důvodů bylo jiné vedení výuky než na vysoké škole, tedy zejména vysoce praktický ráz, praktické nácviky, praktické situace a cvičení a nutnost vlastního zapojení do řešení zcela konkrétních úkolů. Nu a v neposlední řadě přesvědčení, že na prahu dokončení studií a zahájení pracovní kariéry umět něco navíc a být připraven na svoji profesní dráhu lépe než ostatní – mít náskok.