Štěstí v neštěstí

Počátkem prosince minulého roku 2013 se na našem Středním odborném učilišti ve Valaš-ských Kloboukách uskutečnil další kurz v rámci projektu 
UNIV 3 s názvem: Výpomoc při obsluze hostů. Do kurzu se přihlásilo deset nadšených a zví-davých účastníků. Mezi nimi byla i slečna Simona, čerstvá absolventka Střední odborné školy. Jak jsem se později dozvěděl, jejím snem bylo po maturitě začít pracovat ve zdravotnictví. Vystudovala totiž obor pečovatelství a po škole chtěla pracovat jako zdravotní sestra u malých dětí na porodnici.
Asi se ptáte, proč se vůbec do našeho kurzu, který nabízel poznatky z úplně jiného oboru, než byla její vysněná profese, Simona přihlásila. Právě kvůli tomu bych se s vámi o její zajímavý příběh rád podělil.
Jak už jsem se na začátku zmínil, chtěla pracovat jako zdravotní sestra. Udělala přijímací zkoušky na obor: Porodní asistentka, a protože se jí zdálo, že by testy, které vypracovala s velkou pečlivostí, mohly být úspěšné,  začala se těšit na rozhodnutí, které přijde posléze v zalepené bílé obálce. Její sen se ale bohužel rozplynul právě v ten den, kdy jí byla tato obálka doručena. Zprávě, kterou si přečetla, nechtěla věřit a nedokázala ji ani bez velkých emocí přijmout. Rozhodnutí přijímací komise bylo totiž negativní. Přijímací testy splnila, ale pro velký počet uchazečů nemohla být přijata.
Pro každého člověka by to byl určitě šok, kdyby se mu zavřely dveře od vytouženého budou-cího povolání, se kterým už tak trochu v koutku duše počítal.
A právě touto zkušeností si musela Simona projít. První otázku, kterou si položila, bylo: Co budu dělat? V tu chvíli si vzpomněla, že kdysi o prázdninách na brigádách pracovala jako servírka. Také si uvědomila, že nejbližší nový pokus dostat se na vysokou školu bude mít až za rok. Neváhala a hned se snažila najít si alespoň na rok nějakou brigádu. Bylo to až neuvěřitelně rychlé a štěstí stálo na její straně. Za necelý týden od nepřijetí na vysokou školu se jí podařilo najít brigádnické místo servírky v jednom hotelu v Luhačovicích. Jak říkala, nejprve váhala a měla velké obavy, zda nabídku přijmout. Zvítězilo to, že práci s lidmi měla velmi ráda a zde se jí otvíral nový svět poznat nové lidi a rovněž si vyzkoušet i psychologii v praxi, kterou studovala na střední škole.
S obsluhováním hostů měla už dříve malou zkušenost, kterou získala při brigádách o prázdni-nách. Uvědomila si také, že i obsluha je vlastně službou lidem, kteří se na svých cestách a při dovolených potřebují občerstvit.
Po prvním odpracovaném víkendu na hotelu byla plná nadšení z příjemného pracovního pro-středí, skvělého kolektivu, také s lidmi se jí dobře komunikovalo. Postupem času v novém zaměstnání Simona zjišťovala, že jí tato práce přináší uspokojení a den ode dne víc chodí ráda do práce.
O svém novém zaměstnání si také povídala se svými kamarádkami, kterým se svěřovala, že ji práce baví, ale někdy má pochybnosti, zda ji dělá dobře a profesionálně. A tak se při jednom kamarádském povídání dozvěděla o kurzu na našem učilišti. Nakonec se obě kamarádky do kurzu přihlásily. Díky získání nových poznatků, který kurz po obsahové stránce nabízel se na každou lekci připravovala s radostí. Nové zkušenosti, které načerpala, si mohla hned vyzkou-šet v hotelu prakticky. Po úspěšném absolvování odborného kurzu a získání certifikátu Simona dostala nabídku na hotelu pracovat i nadále jako servírka. Ale nezůstalo jen u toho. Jak nám později prozradila, náš kurz přišel pro ni v pravou chvíli. Díky poznatkům a odborným dovednostem, které zde získala, začala být ve své nové práci daleko jistější a schopnější.
Dále jsme se dozvěděli, že její profesní růst stále roste. V současné době díky naší rekvalifi-kaci a jí předaným zkušenostem postoupila dále na profesní místo barmanky. Právě tato práce je po stránce gastronomické, odborné i komunikační velmi náročná a vyžaduje lidi na pravém místě. Myslím si, že kurzy tohoto typu jsou velmi přínosné a určitě přinesou lidem po jejich absolvování i možnost nového profesního růstu.