Trojice, pro niž je profese farmáře koníčkem

Nezisková organizace IMPAKT zorganizovala úspěšné pilotní ověřování kurzu profesní kvalifikace Chovatel a ošetřovatel ovcí a koz v rámci projektu UNIV 3. 
Kromě pořádání vzdělávacích projektů pro osoby znevýhodněné na trhu práce (rodiče s dětmi do patnácti let, skupinu 50+ a občany z etnických menšin) provozuje IMPAKT též Mateřské a komunitní centrum Dupydub v Dubu, mezi jehož aktivity patří i organizace víkendových řemeslných kurzů.
Kurz Chovatel a ošetřovatel ovcí a koz se podařilo uspořádat přímo na ovčí farmě U Matoušků (v Horní Radouni na Jindřichohradecku), u paní Renaty Kašparové. Ta krátce po revoluci převzala rodinnou farmu s bohatou historií (od roku 1601) a založila zde chov ovcí a koz. Při výuce ji v kurzu doplňovaly další dvě chovatelky z nedalekých chovů – Bc. Veronika Zilvarová a Petra Tůmová. 
Z poptávky zájemců vyplývalo, že stojí především o nácvik praktických dovedností manipulace se zvířaty. Zájem o tento vzdělávací program byl velký, ovšem kvůli časové náročnosti (200 hod.) a právě probíhající farmářské sezóně nakonec do projektu nastoupilo 10 účastníků, z nichž absolvovalo 8. Někteří již praktikující začínající chovatelé, kteří by si rádi doplnili teoretické znalosti, si totiž zkrátka nemohli dovolit odjíždět na výuku ze svých chovů hlavně kvůli sušení sena a dalším neodkladným farmářským povinnostem letní sezóny.
Při společně strávených dnech výuky i při závěrečném ověřování získaných znalostí bylo při setkání lektorek i účastníků charakteristické jejich společné zaujetí – chovatelství je opravdu nejen profesí, ale hlavně životním stylem, takže zde panovala atmosféra jako na setkání nadšenců se společným koníčkem. Rozhovory s účastníky navíc prozradily, že se i nadále po skončení vzdělávání setkávají na takzvaných Přástkách, kde se věnují zpracování ovčí vlny a vyměňují si zkušenosti z vlastních chovů. 
Z elektrikáře chovatelem
Příběh prvního účastníka, devětačtyřicetiletého podnikatele z Blatné Dušana Kubeše, by se mohl jmenovat Žiju si svůj sen. Poté, co se děti postavily na vlastní nohy, si také on se svojí ženou mohl dovolit začít plnit svůj sen, obhospodařovat 16 hektarů na farmě v Malkově a postupně tak měnit hlavní náplň svého podnikání z elektrikáře na chovatele ovcí. 
Při zakládání chovu se dozvěděl o možnosti absolvovat profesní vzdělání, což velmi uvítal, neboť sbíral jakékoli informace a zkušenosti, aby se při zakládání chovu vydal optimální cestou. Jeho očekávání od kurzu byla velká, neboť na farmě u Matoušků se chová stejné plemeno ovcí – východofrijské, které si sám vybral. Proto vítal především nácvik praktických dovedností, jako je dojení, ošetření mléka a výroba sýrů, odčervení, známkování zvířat, ošetření paznehtů nebo kydání. 
Stejně tak ocenil zkušenosti z oblasti vybavení farmy (výhody a nevýhody různých druhů ohradníků, druhy pastvy) a všechny další informace. Během 200 hodin vzdělávání získal vlastně přehled o zkušenostech, které hlavní lektorka Renata Kašparová, na jejíž farmě kurz probíhal, sbírala po dvacet let od převzetí farmy, čehož si Dušan Kubeš velmi váží. Nyní jako hlavní pracovní náplň provozuje vlastní farmu v Malkově u Blatné. Jeho ovce očekávají první generaci jehňat, chov bude rozšiřovat o malá hovězí plemena a  společenství zvířat rozšíří také o koně.

 

Starostka na farmě
Příběh další účastnice profesního vzdělávání, paní Mileny Hronové, energické starostky z nedaleké Včelničky u Kamenice nad Lipou a devětačtyřicetileté podnikatelky – kadeřnice,  by bylo možno podle jejích vlastních slov nazvat Když se ženská nudí, tak jí pořiď krávu, respektive kozu či ovci. 
Stejně jako Dušan, také ona již před vstupem do projektu zamýšlela rozšířit svou živnost do oblasti chovatelství. Už tehdy vlastnila chov tuctu ovcí plemene suffolk. Potřebovala však získat potřebné znalosti a informace pro větší chov. Zmínila se o tom před svým veterinářem, který shodou okolností věděl o profesním vzdělávání v tomto oboru v Horní Radouni a informoval ji o této možnosti. 
Paní Milena na vzdělávání ocenila především zisk úplně nových informací o zdravovědě zvířat, jako je odčervení, ošetření paznehtů, změření teploty či rozpoznání nejběžnějších nemocí, tedy úkonů, ke kterým dříve přivolávala veterináře. Nyní, po absolvování profesního vzdělávání, je schopna je obstarat sama. 
Je ráda za každou informaci. Možná trochu vzdálená jsou jí témata týkající se mléčných plemenem ovcí (ošetření mléka, dojení, výroba sýrů), neboť se zabývá chovem masného plemene suffolk. Ale podle vlastních slov vítá každou novou dovednost, které se může přiučit. Velmi přivítala možnost poznat různé druhy chovů, neboť v průběhu vzdělávání účastníci navštívili i několik dalších farem. Jednou z nich byla právě farma s venkovním velkochovem suffolk plemene, dalšími byly kozí farmy Peníkov a Světce. 
Pro účastnici bylo také velmi důležité, že se seznámila s legislativou a povinnostmi chovatele při evidenci chovu. Absolvování profesního vzdělávání jí bylo inspirací k dalšímu rozvoji vlastní rodinné farmy, kterou aktuálně převzali s mužem od tchána. Nyní žádají o navrácení pronajatých pozemků a chtějí je sami obhospodařovat, chtějí rozšířit chov a uvažují o vlastní plemenitbě. O té by se ráda ještě dozvěděla více. 
V absolvování kurzu ji podporoval muž i celá rodina, právě proto, že své znalosti i nově nabyté dovednosti uplatní při provozování rodinné farmy. V současné době se tu již narodilo první jehňátko, další očekávají a paní Milena má mnoho plánů na další rozšíření farmy.

S farmou stíhá i rodinu
Příběh třetí účastnice, jednačtyřicetileté zemědělské ing. Markéty Seberové z Nišovic u Volyně, by se mohl jmenovat Jak nejlépe skloubit výchovu tří malých dětí, práci a koníčka. 
Matka tří dětí se zúčastnila projektu ještě v době své třetí rodičovské dovolené, v průběhu které se vrátila z Prahy zpět do svého rodiště. Tím pádem bylo jasné, že se po skončení rodičovské dovolené nebude moci vrátit na původní pracoviště SZIF. Rozhodla se (i proto, aby společně s dětmi mohla trávit co nejvíce času venku v přírodě) postupně převzít od matky chov ovcí v Nišovicích u Volyně, nadále chovat masné plemeno suffolk a chov rozšířit o mléčnou kozí produkci. S tou v současné době začíná a zatím si vyrábí sýry pro vlastní potřebu. V budoucnu by je i ráda prodávala. 
Paní Markéta, stejně jako Milena, ocenila především možnost seznámit se s různými typy chovů (také ji zaujala především farma s velkochovem plemene suffolk), se zpracováním mléka a výrobou sýrů. Váží si možnosti nahlédnout do chodu již fungující a soběstačné malé farmy. Stejně jako Milena žádá o navrácení dalších pozemků, aby mohla rozšířit chov a v současné době, po skončení rodičovské dovolené, se chystá v této oblasti začít podnikat. 
Oceňuje, že péče o zvířata se dá skloubit s péčí o děti. Stíhá děti rozvážet do škol a školek i na kroužky, věnovat se jim odpoledne a zároveň obstarat svou farmu, která je kilometr od městečka Volyně. Bylo pro ni zajímavé vidět jiný přístup k chovu zvířat, než který znala doposud, neboť chov mléčného plemene přece jenom znamená daleko větší časovou investici, než chov plemene masného.

Všichni z oslovených účastníků si váží především možnosti vzdělat se v oboru, ve kterém nyní podnikají, přímo na farmě, možnosti nacvičit si praktické dovednosti jako dojení, správné zacházení se zvířaty, základní zdravotnické úkony (ošetření paznehtů, odčervení, měření teploty, známkování zvířat) přímo s živými zvířaty. Oceňují, že si mohli vyzkoušet zpracovat vlastnoručně nadojené mléko a vyrobit sýry a jogurty, které společně zkonzumovali.
Účastníci kurzu považují za nedocenitelné, že jim lektorka Renata Kašparová předala své dvacetileté zkušenosti z oboru. Samozřejmě je pro ně důležité i získání nových teoretických znalostí z oblasti chovatelství. Velmi pozitivně hodnotí možnost setkat se stejně naladěnými lidmi, což dokazuje i skutečnost, že se i nadále nad rámec vzdělávání vídají při neformálních přátelských setkáních. 
Času, který profesní kvalifikaci věnovali, v nejmenším nelitují. Letní pobyt na farmě v Horní Radouni brala většina účastníků jako formu aktivního odpočinku, i když při něm získávali nové dovednosti a znalosti. Přejeme jim všem, ať se jim v podnikání i v osobním životě daří a chovy ovcí a koz jim prospívají.