U hrnčířského kruhu

Paní Anna z Jaroměře se na mateřské dovolené rozhodla, že je načase přiučit se něčemu, co ji vždy bavilo a lákalo - výrobě keramiky. Tvůrčí činnost jí byla vždy blízko, jen na ni nikdy nebyl tak úplně čas. Přihlásila se tedy na doporučení kamarádky, organizátorky, na kurz, který probíhal v nedalekých Hořicích. To, že byl kurz Točíř keramiky zadarmo bylo snad jen třešničkou na už tak lákavém dortu. 
Na první schůzce Anna zjistila, jak bude výuka probíhat, co vše se musí naučit i jaké metody se pro výrobu a zdobení keramiky používají. Byla ráda za svobodnou formu vedení kurzu a za to, že si bude moci tvořit návrhy, vzory a dekorace na vlastnoručně vytvořené hrnečky, misky a cokoliv, co se vůbec rozhodne udělat. Kromě toho si mohla vyzkoušet libovolné techniky výroby, všechno to, co do té doby četla jen v odborných knihách o keramice. Jediným, co ji trochu děsilo, byla závěrečná zkouška k prokázání znalostí. Děsilo to ale i všechny ostatní účastníky, byli to totiž samí začátečníci neznalí oboru. 
Výuka kurzu probíhala pod vedením keramika pana Michala Doležala, který se jim velmi trpělivě snažil předat vše ze svých dlouholetých zkušeností. Velmi rychle se ukázalo, že nejobtížnější činností bude bezesporu pro všechny účastníky točení na hrnčířském kruhu. Tato činnost vypadala při ukázkách lektora velmi jednoduše. Problém však nastal při vlastní realizaci. Hlína se kroutí jako živá, nechce správně držet na rychle se otáčejícím hrnčířském kruhu, dostat ji na střed také není jednoduchá záležitost. První pokusy stály doslova pot a slzy. Dílnou se často ozývalo úpěnlivé volání o pomoc, často také tiché nadávky, někdy i hlasitější. Nezřídka bylo možné vidět čtyři ruce u jednoho kruhu, kdy se lektor vložil do díla, vedl ruce učedníka po kluzké hmotě a pomáhal mu správně hlínu dostat na střed, popřípadě později pak tvarovat do požadovaného tvaru. Podle Anny by se jim snad ani bez vedení rukou při práci na hrnčířském kruhu vůbec nepovedlo cokoliv vytočit. Anna i všichni účastníci kurzu rádi využili nabídku přijít do keramické dílny i mimo výukové hodiny a především točení si ještě trochu procvičit. 
    První dojem, že to přeci nemůže být tak složité, rychle opadl. Opak byl pravdou. Točení na kruhu je činnost velmi složitá, vyžadující velkou praxi, trpělivost a pokoru. Když už si myslíte, že jste téměř u konce a na kruhu se vám otáčí téměř hotový hrnek požadovaného tvaru, stačí jeden neopatrný dotyk, měkká keramická hlína se zhroutí a celou práci začínáte znovu. Ani další části procesu výroby nejsou tak jednoduché, jak se zdají. Nejeden hrneček skončil v koši, protože ouško bylo špatně přilepené a po prvním výpalu „odskočilo“ a upadlo. Nejvíce účastníky asi bavila dekorace vlastních výtvorů. To přišla na řadu fantazie, vlastní výtvarné návrhy zející dlouhou dobu na dně šuplíku a inspirace životem. Postupně se zručnost zlepšovala a hotovými výrobky již bylo možné obdarovat rodinu, známé a přátele a šířit tak radost z vlastnoručně vytvořených výrobků dál. Bylo také nezbytně nutné naučit se jisté teoretické znalosti o glazurách, různých typech keramických hmot, barvítek a o materiálech používaných ke zdobení keramiky. Dozvědět se o tom, jak se keramická hmota chová v procesu prvního a druhého výpalu, na co vše je nutné dávat si pozor a jaké rozličné metody existují. 
Je otázkou měsíců a let než se člověk stane opravdu dobrým keramikem. Anninou motivací pro kurz byl především osobní zájem o obor, ale ostatní účastnice docházely do kurzu například z důvodu rozšíření svých kompetencí a zvýšení kvalifikace. Příkladem je Martina, učitelka na malé základní škole, která se věnuje výtvarným kroužkům. Její motivací pro účast v kurzu bylo naučit se základy nové tvůrčí činnosti, kterou pak bude moci předat svým žákům, protože výroba keramiky je pro děti velmi atraktivní činnost. 
Pro Annu byl kurz velkou příležitostí naučit se nesmírně lákavou činnost, odpočinkem i možností seberealizace při tvorbě dekorací. Její rodina velmi oceňovala Anniny výtvory a snažila se ji všemožně podpořit, aby se mohla výuky zúčastnit. Podpořila také její rozhodnutí pořídit si vlastní hrnčířský kruh a pustit se do výroby keramiky doma pro své potěšení a možná jednou i jako povolání. Proto by Anna velmi ocenila možnost složení zkoušek před autorizovanou osobou a získání všech kvalifikací nutných k úplné profesní kvalifikaci. Nedělá si však iluze o výdělečnosti tohoto odvětví. Po roce 1989, tak jak říkal lektor kurzu pan Michal Doležal, proběhl v republice keramický boom a keramiky bylo všude spoustu, všichni ruční keramiku chtěli a kupovali. V dnešní době bohužel toto odvětví spíše skomírá. Lidé dávají přednost levnější sériové výrobě z Číny, a tak rukodělná výroba keramiky ustoupila do pozadí. Přesto by Anna ráda usilovala o získání úplné kvalifikace a výrobě keramiky se věnovala do budoucna jako zaměstnání. 
Jedinou věc, kterou by na kurzu změnila, je větší hodinová dotace pro točení na hrnčířském kruhu.