Vychovatelka z věznice si zdobí svět

Jiřina Michálková, účastnice programu Dekoratér keramiky, se o konání pilotního ověřování dozvěděla jednoduchou cestou. Popis a informace o programu byly zaslány jejímu zaměstnavateli na e-mailovou adresu. Zaměstnavatel Jiřiny je Ženská věznice ve Světlé nad Sázavou, kde pracuje jako učitelka odborných předmětů. 
V minulých letech byla Uměleckoprůmyslová akademie ve Světlé nad Sázavou již zapojena do projektu UNIV 2 kraje. Byl zde pilotně ověřován program Vytváření keramiky pro drobnou tvorbu. A tehdy byla navázána spolupráce mezi jednotlivými institucemi, tedy mezi světelskou akademií a ženskou věznicí. Skupina vězeňkyň s nejnižšími tresty za nenásilnou trestnou činnost se zúčastnila a pilotně ověřila zmíněný program. 
Do školy je pochopitelně vždy musely doprovodit jejich vychovatelky nebo pedagožky. Důvodem byl nejenom dozor nad odsouzenými, ale především to, aby tyto pracovnice mohly ve věznici při výuce nebo podobné činnosti provádět s odsouzenými návrhy, další obdobnou činnost, anebo aplikovat poznatky na další odsouzené s vyššími tresty. Ty nesmějí věznici opustit a volně se, byť s dozorem, mimo ni pohybovat. 
Právě tehdy byla navázána bližší spolupráce a ze strany školy bylo přislíbeno důkladnější informování o dalších programech v rámci projektů UNIV. Zájem ze strany pracovnic věznice byl právě o programy, které by spíše mohly absolvovat vychovatelky a pedagožky věznice, než samotné odsouzené. Problémem bylo sehnat dostatek odsouzených, které by se mohly pohybovat mimo věznici. Kvalitní proškolení vychovatele nebo pedagoga je efektivnější, dosah aplikace získaných poznatků je totiž mnohem větší.
Po zaslání nabídky pilotního ověřování programu Dekoratér keramiky rozeslalo vedení věznice tento e-mail svým zaměstnancům. Jelikož je Jiřina Michálková velmi kreativní a má zájem o řadu oborů a o své sebezdokonalování, do programu se ihned přihlásila. Neměla sice předchozí zkušenost s programem pro odsouzené, ale měla dostatek informací od své kolegyně, která doprovázela vězenkyně při předchozím projektu do školy, a také od samotných odsouzených.
Do programu nebylo daleko, zbývalo si jen ověřit informace, zjistit dny a časy konání, délku a podmínky projektu. To, že bude program v odpoledních hodinách, bylo jasné. Jiřina je učitelka odborných předmětů a její pracovní doba spadá hlavně do dopoledních hodin. Výuka by probíhala v jejím volném čase, který byla naštěstí ochotná k růstu své profesní kvalifikace, ale hlavně k sebezdokonalování, obětovat. 
Zaměstnavatel vyšel Jiřině maximálně vstříc - mimo učební plán ve věznici mohla na výuku v programu odejít i v pracovní době. Zbývalo se jen domluvit se zaměstnavatelem na případných úpravách pracovní doby, a také informovat kolegyně, jestli by některá nechtěla jít do programu s ní. Nakonec se Jiřina domluvila s kolegyní vychovatelkou, která měla s akademií již své zkušenosti z projektu s vězeňkyněmi. Do školy stačilo poslat předběžnou přihlášku a byly ihned pozvány na pohovor s průvodcem v rámci programu Dekoratér keramiky.

Začalo se „zostra“

Samotná výuka začala „zostra“. Prvního prázdninového dne se ve vyprázdněné škole konala první lekce. Rychlé seznámení s ostatními účastnicemi a se třemi lektorkami, s pracovištěm, tedy s keramickou dílnou a malírnou, ale i s bezpečností práce a požární ochranou. Pro Jiřinu je vedení vyučujících ohromná výhoda a šance dozvědět se o dekorování keramiky co nejvíce. Tři lektorky musí mít spousty různých zkušeností, poznatků, vyučovacích metod a dalších nejrozmanitějších přístupů. Jiřina je nadšená a hodlá z programu vytěžit co možná nejvíce, nejen pro sebe, pro svůj profesní růst a sebezdokonalování, ale i pro odsouzené, které vyučuje praktickým odborným předmětům i keramickému kurzu. 
Těžiště odborných předmětů je sice v textilní tvorbě, kde odsouzené získávají i výuční list, ale část tvoří právě keramika. Proto i Jiřina a její kolegyně instinktivně cítí, že je potřeba prohloubit své znalosti v tomto oboru a nabídnout svým svěřenkyním kvalifikovanou, a hlavně kvalitní výuku. 
Sama Jiřina říká: „Stále jsem ještě neztratila schopnost vidět v odsouzených člověka. Člověka, který sice zaváhal na své životní cestě, ale stále má možnost své chyby ještě napravit. Je potřeba mu podat pomocnou ruku, aby se stal znovu řádným člověkem a občanem - hlavně před sebou samým.“ Jiřina není naivní a nemyslí si, že se všechny odsouzené ve výkonu trestu napraví, ale i kdyby se to povedlo jen u jediného člověka, stálo by to podle ní za to.
Zájem o program Dekoratér keramiky nebyl u Jiřiny pouze z důvodu profesních ambicí. Určité výtvarné a praktické činnosti se věnuje prakticky odjakživa. Má k tomu vlohy, zajímá se o danou problematiku, je poučená a hlavně nadšená. Oblast dekorování keramiky rozšiřuje její obzory. Kurz je šance seznámit se s novými metodami, přístupy, technikami, ale i poznat jiné názory a poznatky. 
Jiřinu také zajímá vybavení středoškolské keramické dílny – hlavně pece a glazovací zařízení. A možnost, že uvidí nové moderní provozy, moderní technologie a vybavení prosperujících firem, ji jen utvrdila v tom, že jít ve zralém věku do vzdělávacího kurzu byla ta nejlepší volba.

Podpora od rodiny

Paní Jiřina je ale i ženou a matkou, má svoji rodinu. Naštěstí si její rodina všechny argumenty pro a proti uvědomuje, a proto ji v jejím úsilí a zájmech podporuje. Nejrůznějším výtvarným činnostem se Jiřina věnuje i doma, ve volném čase. 
Na jedné straně je zde vaše osobnost, nadšení, zájem, tedy to všechno, co závisí pouze a jenom na vás. Na druhé straně tu jsou objektivní věci a záležitosti, které sami ovlivňujete jen velmi málo. Ke každé výtvarné činnosti je potřeba určitý materiál, suroviny, pomůcky, nářadí... Přestože je trh u nás volný, je příliš široký, chaotický a hlavně nedokonalý. Zkrátka nikdy si nemůžete být jisti, že seženete vše, co ke své tvorbě budete potřebovat. A zde právě byl velkým pomocníkem tento program, respektive lektorky, které kromě přímé výuky v programu zajišťovaly i materiální zabezpečení vyučování. 
I zde si byla Jiřina jistá, že získá potřebné rady a informace. Dokonce si mohla vyzkoušet stejné druhy materiálů od různých firem (domácích i zahraničních), které byly k dispozici ve vybavení dílny. Navíc cenné zdroje a informace nikdo jen tak neposkytne. Velké i malé firmy vychvalují a vyzdvihují své produkty nadevše, z pochopitelných důvodů neuvádějí nedostatky. Obchodníci se za co nejvyšší ceny snaží prodat cokoliv a výrobci, ať už velcí nebo malí, zase chrání své know how. 
Někoho, kdo by byl ochoten a hlavně schopen podat fundované informace, abyste hledali jako jehlu v kupce sena. Zde se opět osvědčila profesionalita a hlavně znalosti lektorek, které jsou mnohaletými učitelkami na střední škole, mají velké zkušenosti s předáváním znalostí a informací, zajišťují materiální zabezpečení dílny keramického oboru, mají zkušenosti s mnoha dodavateli. Jsou vzdělané v oboru, za mnoho let mají spousty známých v odvětví výtvarného zpracování keramiky. 
Od nich jsou právě ty nejcennější informace v oblasti materiálního vybavení, které by každý, nejen Jiřina, musel nashromáždit jen časem a zkušenostmi. Samozřejmě ne každému vyhovuje to samé, ale to Jiřina dobře ví. Ale už jen ochota se podělit o své zkušenosti, i o ty nejmenší postřehy a detaily, je k nezaplacení. 
Další velkou pomocí byla praktická ukázka toho, jak se orientovat a vyhledávat na webových internetových stránkách - na různých českých i zahraničních serverech. Také doporučení nejrůznějších studijních materiálů, tedy kromě těch, které byly doporučeny jako základní materiál k programu a k následné zkoušce. 
Nedocenitelný byl i jakýsi „výtah“ ze základních textů, který pro účastnice programu připravila jedna z lektorek. Jedná se o velmi přehledný, praktický a jednoznačný materiál, který je výrazným pomocníkem nejen pro samotnou praktickou činnost ve výuce a přípravě na zkoušku, ale do budoucna jistě bude sloužit i jako vodítko k rozvíjení další činnosti v oboru dekorování a glazování keramiky.
    
Nové techniky

Samotné těžiště programu spočívalo v plošném dekorování keramiky a porcelánu. Některé techniky a postupy Jiřina znala, jiné pro ni byly naprostou novinkou. Zpočátku ji i ostatní účastnice uchvátilo dekorování keramického šperku. Na nejrůznějších polotovarech rozmanitých tvarů si vyzkoušely základní techniky dekorace do syrové glazury, na glazuru a pod glazuru. 
Postupně se činnost rozšiřovala o další dekorační techniky a materiály. Například technika pískování hladkých lesklých ploch byla naprosto nová a moc se Jiřině líbila. Také keramické polotovary určené k dekoraci byly čím dál tím větších a složitějších tvarů. Občas měla Jiřina spolu s dalšími účastnicemi pocit, že zadaný úkol je až příliš náročný. Vždy se však podařilo za pomoci a rady lektorek daný úkol zvládnout a zdárně dokončit. Někdy se i stávalo, že se muselo začít několikrát nebo bylo třeba odložit práci do další lekce, ale vždy bylo dosaženo požadovaného výsledku. Časem si Jiřina sama začala říkat o náročnější a větší tvary polotovarů k dekoraci. I zde jí lektorky vyšly vstříc, pokud to bylo v možnostech keramické dílny a v jejich silách.

Dalším výrazným posunem ve znalostech a zkušenostech paní Jiřiny bylo seznámení se s jiným typem vypalovacích keramických pecí, než na jaký byla doposud zvyklá. Její stávající pracoviště je sice pecí vybaveno, ale jde o malé zařízení z řady tzv. hobby produktů. Uměleckoprůmyslová akademie je specializované pedagogické zařízení, které je moderně vybaveno na mnoha pracovištích různých výtvarných oborů – sklářství, kovářství, zlatnictví, truhlářství, kamenosochařství... 
Jinak tomu není ani v oboru zpracování keramiky a porcelánu. Středně velká dílna má k dispozici dvě velké komorové pece a jednu malou bubnovou, která většinou slouží jako zkušební, ale je možné ji využít i pro vysoký ostrý výpal. Dále se využívá dekorační pec, určená pro tzv. zažíhání a vtavování keramické naglazurové dekorace. Tato pec není umístěna přímo v keramické dílně, ale je součástí vedlejšího pracoviště sloužícího pro studenty a učně v oborech malby skla. 

Jelikož výpal a složení sklářských a keramických naglazurových barev je podobné, využívá se tato pec i pro výpal dekorace keramických produktů. Zde měla Jiřina možnost porovnání, jak probíhají výpaly v malých a větších pecích. Nebyla sice překvapená, jelikož o činnostech pecí již něco věděla, ale stejně bylo pro ni nadmíru zajímavé, ale hlavně praktické pro její další keramickou tvorbu, porovnávat rozdíl v době celkového výpalu u malých a středně velkých pecí. 
Její největší zkušenost byla v oblasti ekonomické nakládky pecí (tedy jakým způsobem do pece dostat co největší množství výrobků, aby byly náklady na samotný výrobek co možná nejnižší). Jí, i dalším účastnicím, byl poskytnut od lektorek podobný servis jako u keramických materiálů a pomůcek, tedy orientace v nabídkách firem vyrábějících keramické pece a v pecních pomůckách, jako jsou pecní pláty, stojky nebo pouzdra.
Samotný průběh výuky byl pro Jiřinu, a snad i pro ostatní účastnice programu, velmi uspokojující. Vlastně vše proběhlo tak, jak bylo nastíněno v úvodních pohovorech a rozhovorech - ať už s průvodcem nebo přímo s lektorkami kurzu. Sama Jiřina oceňuje hlavně volnost při výběru dekoračních vzorů a pomoc při zhotovování vlastních návrhů na dekorace v nejrozmanitějších postupech a dekoračních keramických materiálech. 
Jiřina sice měla nějaké základní zkušenosti, ale jen z oblasti naglazurové dekorace, kde jsou na běžném trhu dostupné nízkovýpalné barvy nebo barvy, u kterých není výpal zapotřebí. Jejich stálost je zajištěna chemickým složením. Velkou novinkou byly další druhy a typy keramických dekorací hlavně z oblastí podglazurové dekorace a malby do syrové glazury nebo i nadstandardní techniky z oblasti keramického pastelu. 

Hodnotné bylo i seznámení s nenáročnými moderními technikami a materiály, jako jsou obtisky, razítkování, pískování, emaily a další. Také seznámení se sériovou dekorací a moderními provozy s výrobními linkami Jiřině rozšířilo zorné pole. A to přesto, že to není oblast, kterou by se chtěla vydat ve své osobní výtvarné tvorbě, a v této oblasti nespočívá ani její pedagogická činnost v ženské věznici. Ovšem v moderním provozu úspěšné české firmy, která se zabývá designovým porcelánem a sklem, ji zaujala práce renomovaných návrhářů, jejich originální nápady a hlavně pružnost, s níž dokáží reagovat na proměny a návrhy světového trhu.

Pár týdnů do zkoušky

Na počátku programu, tedy začátkem letních prázdnin roku 2013, se zdálo, že 280 vyučovacích hodin (tedy délka výuky až do dubna 2014) je velmi dlouhá doba. Ale najednou byly Vánoce a do konce výuky, a hlavně do zkoušky, již zbývaly jen tři měsíce. Zadávané úkoly byly stále složitější, byla vyžadována větší samostatnost, kreativita i odhodlání. 
Sama Jiřina však na sobě i na svých „spolužačkách“ začala pozorovat, že vše jde jakoby snáz. To, co se zdálo na počátku jako nepřekonatelný problém, něco s čím si poradí snad jen časem, teď zvládala již během jedné lekce. Z "časem" se stalo "teď". Co ale začalo přibývat, byla teorie. Musela dokonce oprášit znalosti z fyziky, chemie i matematiky. Lektorky ji i ostatní sice ujišťovaly, že se jedná o naprosté základy, ale když něco 20 let nepoužíváte, tak se to zákonitě musí někde projevit.

Přišel konec března, skončilo tři čtvrtě roku výuky v programu Dekoratér keramiky. Teď už zbývalo jen vše zrekapitulovat a ukončit závěrečnou zkouškou. Jiřina si byla sice poměrně jistá, že zkoušku zvládne, ale je perfekcionalistka, takže věděla, že i zde chce podat perfektní výkon. Má přeci dostatečné zkušenosti a znalosti, je odhodlaná i dostatečně zainteresovaná. Ale co kdyby se něco pokazilo, nepovedlo, jak potom bude vypadat hlavně sama před sebou? 

Obavy však byly naprosto plané. Jak předpokládaly lektorky, rodina i spolužačky, které měly Jiřinu za jednu z nejlepších v programu, zvládla náročnost zkoušky jako jedna z nejlepších, ne-li nejlepší. I ona sama musela uznat, že se naprosto zbytečně stresovala a její obavy a pochybnosti byly zbytečné. Ale protože už dlouho žádné zkoušky neskládala, zapomněla, jaké to vlastně je. Předzkouškové nervy tedy byly nevyhnutelné, a možná i prospěšné.

Teď se keramika stala velkou vášní paní Jiřiny. Ví, jaké nové vybavení domácnosti si bude pořizovat – přece keramickou dílnu. Spolu s některými dalšími účastnicemi kurzu doufá, že jí projekt UNIV 3, anebo další jeho pokračování, nabídne podobné výtvarné vzdělávací programy. Těžiště jejího zájmu je hlavně v oblasti základního zpracování keramiky, na které by mohla uplatnit své získané znalosti z oblasti dekorování. Proto je již nyní předběžně zapsaná na zatím nevyhlášené programy v rámci projektu UNIV 3.

Program Dekoratér keramiky (28-003-H) v rámci projektu UNIV 3

Účastnice: Bc. Jiřina Michálková

Věk (datum narození): 46

Region: Vysočin (Havlíčkobrodsko)

Povolání: učitelka odborných předmětů v ženské věznici

Vzdělání: vysokoškolské

Souhlas s uveřejněním PDP: ANO