Za zkoušku se zde neplatí

Pracuji na Středním odborném učilišti ve Valašských Kloboukách jako učitelka odborných předmětů oboru Kuchař–číšník a jeden z odborných předmětů je Technologie přípravy pokrmů. Dříve se škola jmenovala Střední odborné učiliště zemědělské, nyní po sloučení s odborným učilištěm neseme název SOU Valašské Klobouky. Dostali jsme nabídku v rámci projektu UNIV 3 pilotovat kurz profesní kvalifikace: „Příprava pokrmů studené kuchyně“. 

Dagmar, kterou jsem o kurzu informovala, je moje kamarádka. Bydlí v malém městečku v Bojkovicích, které leží ve východní části bývalého okresu Uherské Hradiště v blízkosti státní hranice se Slovenskem v podhůří Bílých Karpat. Je jí 38 let, vystudovala Střední integrovanou školu v Luhačovicích. V době, kdy jsem Dášu oslovila, byla nezaměstnaná a vedená na úřadu práce. Nabídka ji zaujala, neboť dlouhou dobu byla doma na mateřské dovolené s dětmi, poté měla jen nějaké krátkodobé zaměstnání. A pak... Nezaměstnanost. 

Velmi dlouhý čas se věnuje kulinářským pracím. Připravuje pokrmy studené i teplé kuchyně na různé oslavy svým známých ve formě rautů, taktéž se podílí na domácích zabijačkách, či přípravě domácích klobás nebo domácího uzeného masa. Věděla jsem, že ji tato práce hodně baví. 

Do kurzu se přihlásila, protože se chtěla naučit něčemu novému z gastronomie, zdokonalit se více v tom, co už uměla. Tak jako každá žena i ona doma připravuje pro své děti a manžela na večeře různé pomazánky, saláty, chlebíčky, jednohubky, tudíž je ve vaření zběhlá, ale doufala, že své naučené recepty něčím zpestří.
První očekávání patřilo zdokonalení se v práci, ale Dáša neměla obavy. Po setkání s průvodkyní, která ji seznámila s obsahem a organizací kurzu, se všemi prostory teoretické i praktické výuky se cítila jako ryba ve vodě. Byli jí představeni lektoři, tak jako všem účastnicím. Časový harmonogram všech modulů byl poměrně náročný, hlavně pro pracující účastnice. Teoretická i praktická výuka probíhala od odpoledních do večerních hodin na učebně odborného výcviku a ve cvičné kuchyňce. Některé moduly jsme byli nuceni kvůli pracovním vytížením účastnic zahrnout i na víkendy. Dagmar, která dojížděla skoro 30 km do Valašských Klobouk se nevzdávala a její účast byla maximální. Velkou oporou jí byli rodiče, kteří jí pomáhali s dětmi, když manžel nebyl doma a nemohl se o děti postarat.

Nejdříve bylo nezbytné absolvování teoretické části a teprve po některých modulech, které na sebe vzájemně navazovaly, mohla proběhnout část praktická. Vždy vše, co se týká výrobních a odbytových středisek, začíná hygienou a bezpečností práce, které jsou v tomto oboru na předním místě. Účastnice by raději hned naskočily do výrobního procesu, ale bohužel se nejdříve musely zdokonalovat teoreticky. Pro teoretickou část jsem pro účastnice vytvořila manuál – skripta, která obsahovala nejenom teoretické poznatky, ale i všechny recepty a normy pokrmů s celým technologickým postupem, které připravovaly v průběhu celého kurzu např.:
plněný okurek šunkovou pěnou, plněné rajče rokfórovou pěnou, vejce plněná žloutkovou fáší, krabí koktejl, salát z krabích tyčinek, galantiny, paštiky – drůbeží, zvěřinová, výrobky v aspiku, sýrové řezy se šunkou, kuřecí řízečky v celerovém těstíčku, sýrová roláda, ovocný salát, plněná cuketa aj.
Náš kurz probíhal v měsíci květnu a v červnu, kdy venku svítilo sluníčko a v kuchyňkách bylo hodně teplo, ale účastnice se rády učily něčemu novému a přijímaly informace, které jim lektoři podávali během celého kurzu a plně se všem věnovali. Po celou dobu byl slyšet neustálý smích účastnic a vládla velmi příjemná atmosféra. To potěšilo i Dagmar, že poznala nové kolegyně a nové prostředí, když mohla odjet od každodenního domácího stereotypu. 
 
Ihned po absolvování celého kurzu následovala závěrečná zkouška, která byla rozdělena do dvou dní, hlavně kvůli prostorům ve cvičné kuchyňce. Nejdříve byl písemný test, kterým jsme ověřovali převážně teoretické znalosti, poté si každá vylosovala téma, co musí připravit. Závěrečnou zkoušku Dagmar složila úspěšně s konstatováním všech hodnotitelů, že byla nejšikovnější a bylo vidět, že se studenou kuchyní zabývá daleko déle, než trval celý kurz. Dáša má hlavně estetické cítění, které je při přípravě výrobků studené kuchyně velmi důležité. Strašně ráda by absolvovala dílčí zkoušku, protože naše škola má akreditaci na konání kurzu a závěrečné zkoušky „Příprava pokrmů studené kuchyně“.
 Dáša byla v kurzu velmi spokojená s celým průběhem, ale ví, že se musí po celý život učit novým věcem a vzdělávat se. Taktéž bylo určitě motivující, že kurz byl zdarma, protože byla nezaměstnaná.
Po ukončení v kurzu si Dáša našla práci v nedalekých Luhačovicích v lázeňském městečku a pracuje na jednom hotelu jako kuchařka studené kuchyně. Ví, že tato práce je velmi náročná, protože se pracuje celý den, také o víkendech, ale dělá to, co ji baví a má z této práce radost.