Maloproducenti z rybníků si v UNIVu sami řekli, které obory rybářského vzdělávání dospělých jim v Třeboni přijdou vhod

Jihočeský kraj - Celoživotní vzdělávání se stává nezbytným prvkem pro všechny, kdo chtějí uspět na trhu práce. Po roce 2005 se na poli dalšího vzdělávání objevil fenomén tří navazujících projektů UNIV – tedy proměny středních odborných škol v centra celoživotního učení. Po bezmála deseti letech, dokonce začal sám „produkovat“ zájemce o další vzdělávání. 

Nová legislativa na poli vzdělávání dospělých v ČR (Zákon č. 179/2006 Sb.) umožnila středním odborným školám zaměřit se na segment profesního (dříve dílčího) vzdělávání. Po analýze potřeb trhu práce v konkrétních krajích a následné přípravě patřičných vzdělávacích programů to v regionech často poskytovalo takovou nabídku vzdělávání dospělých, po které sami volali.  

Stovky středních škol ve všech krajích se zapojily do série tří navazujících projektů UNIV, UNIV 2 KRAJE a nyní UNIV 3 (řešil je z pověření MŠMT Národní ústav pro vzdělávání v Praze). Poslední z projektů UNIV 3 navazoval na předchozí dva a za cíl měl zejména podpořit procesy uznávání výsledků tzv. předchozího učení. Konkrétně se učitelé v projektech UNIV vzdělávali v lektorování dospělých i v marketingu, naučili se vytvářet vzdělávací programy a proměňovat tím své školy v podnikatelské instituce, které díky vzdělávání dospělých lépe využijí své kapacity i při poklesu počtu dětí. 

V projektu UNIV 3 bylo připraveno celkem 350 modulových rekvalifikačních programů, které jsou od jisté doby ve společné databázi k dispozici všem subjektům poskytujícím rekvalifikační vzdělávání. V první fázi se do projektu ve všech 13 krajích zapojilo přes 190 škol. Jimi vytvořené vzdělávací programy procházely pilotním ověřením s prvními reálnými účastníky.  

A právě tady se projevil efekt, kdy i samotný projekt UNIV vytvářel zájemce o další vzdělávání. Pro příklad takového tvrzení si bylo možné zajet třeba za rybáři na jih Čech. 

Po Líhňaři Rybníkář 

Rybářské řemeslo patří v českých zemích k nejstarším cechům. Vždyť vznik prvních rybníků se datuje už od 11. století. Moderní doba přinesla potřebu intenzivního chovu ryb a s tím i kvalifikovaných odborníků v rybářských provozech. V září 1951 byla proto při Státním rybářství v Třeboni zřízena odborná učňovská rybářská škola. Dnešní SŠ rybářská a vodohospodářská J. Krčína Třeboň se po průkopnických začátcích v provizorních prostorách (třídách gymnázia, na zámku či v někdejších jeslích) v roce 1958 sloučila s uzavřeným rybářským učilištěm v Chýnově a posunula se blíže k výstavbě vlastního školního komplexu. V roce 1976 dostavěla domov mládeže a tři učebny pro teoretickou výuku, aby se po roce 1980 na deset let spojila se zemědělským učilištěm v Třeboni. Po listopadu 1989 ale obnovila samostatnost a rozšířila celý komplex rybářského učiliště. Stavební úsilí završila na konci roku 1996 otevřením nové školní budovy. A právě tady se otevřela v projektech UNIV šance pro vzdělávání v rybářských oborech také dospělým zájemcům. V rámci projektu UNIV 2 KRAJE škola velmi úspěšně odpilotovala vzdělávací program Líhňař. 

„Líhňaři končili kurz takřka přesně před rokem, v červnu 2012. A sami si hned v terénu také řekli, o co by dále měli v rámci dalšího vzdělávání zájem,“ ohlíží se Ing. Luděk Možíš, který se problematice dalšího vzdělávání na škole věnuje.  Už v té době se totiž rýsovala možnost pokračování principu UNIV projektem UNIV 3 a pilotáží dalších profesních kvalifikací. Sami účastníci tak školu nasměrovali k volbě a „stavbě“ dalšího vzdělávacího programu přímo na míru. 

Výsledkem byl navazující program Rybníkář, jehož pilotní ověřování odstartovalo na přelomu června a července 2013. „Ryby jdou postupně do výtěru, ať už je to kapr, lín nebo sumec, a to nám umožní navázat právě dalším vzděláváním rybníkářů,“ vysvětluje Možíš. 

Malohospodáři z rybníků

Pilotáž programu Rybníkář trvala až do konce roku. Těžiště výuky bylo na podzim a končit se mělo podzimními výlovy rybníků a prací na komorách. Účastníci kurzu, který byl v rámci projektu bezplatný, přitom nepůsobili zdaleka jen v jihočeském regionu. Byla jich necelá desítka (zhruba polovina z nich prošla už projektem UNIV 2 KRAJE), ale další se ještě možná přidali. 

„Jsou to převážně malohospodáři z rybníků, které sami postavili, koupili nebo např. restituovali. Chov ryb často není jejich hlavní profesí, ale druhým příjmem,“ upřesňuje Možíš. Další účastníci pilotního kurzu se rekrutovali z rybářských svazů, kde například pracují jako hospodáři. Jako absolventi kurzu Rybníkář v projektu UNIV 3 museli u zkoušky prokázat teoretickou i praktickou odbornou způsobilost v posuzování stavu rybničního hospodářství a jeho vývoje, ve vedení evidence o chovu ryb a jednotlivých věkových kategorií, v přikrmování ryb v závislosti na přírodních podmínkách, v otázkách vápnění, hnojení a meliorace rybníků, v provádění rybničních zooveterinárních opatření, v odbahňování rybničního dna, organizaci výlovu rybníků i v opravách a údržbě rybničních zařízení. V programu Rybníkář (kód 41-011-H) je čekalo až 120 hodin teoretické a praktické výuky. Pilotní ověřování probíhalo v Třeboni a okolních rybochovných objektech. Co vše se museli účastníci naučit, to od listopadu 2007 jasně říká standard Národní soustavy kvalifikací, který potřebnou úroveň znalostí a dovedností Rybníkářů přesně specifikuje.  

Následuje Pstruhař 

Ani kvalifikací Rybníkář to ale neskončilo. Mnozí z účastníků kurzu totiž hodlali naskočit i do projektové pilotáže vzdělávacího programu další profesní kvalifikace Pstruhař, která následovala hned vzápětí. „Pilotáž by měla začít už podzimním výtěrem pstruhů,“ očekává Možíš, „přes zimu jsou potom jikry v inkubaci, a to je prostor pro teoretickou výuku a dokončení kurzu na jaře příštího roku.“ Přínos projektů UNIV, a obecně vzdělávání dospělých, je podle Možíše pro školu veliký: „Setkáme se při něm s odbornou rybářskou veřejností, zejména maloproducenty. To není jen jednosměrný tok informací. Otevřeně lze říci, že pro školu je vzdělávání dospělých v oboru i reklamní záležitostí. O škole se tím pádem ví, že u nás nemusí studovat jen patnáctiletí žáci, ale že jsme schopni poskytnout další vzdělání i dospělým lidem s řadou zkušeností v oboru…“Škola podle Možíše bere doslova jako zadostiučinění i to, že může lidem v oboru pomoci, poskytovat jim např. i poradenskou činnost. „Běžně totiž není pro veřejnost možné dostat se na líhně ryb, které jsou v zásadě uzavřenými pracovišti. Ale díky tomu, že Rybářství Třeboň je naše smluvní pracoviště, můžeme to maloproducentům i dalším zájemcům v rámci dalšího vzdělávání umožnit,“ dodává za kolegy rybáře Luděk Možíš.   

Bližší informace o projektu UNIV 3 poskytnou:
PhDr. Jana Bydžovská, hlavní manažerka projektu UNIV 3, NÚV Praha, tel.: 274 022 312
PhDr. Helena Marinková, Ph.D., obsahová manažerka projektu UNIV 3, NÚV Praha, tel.: 274 022 311
Ing. Jarmila Halouzková, zástupce hlavní manažerky pro PR projektu UNIV 3, tel.: 274 022 307
Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků 
Weilova 1271/6
102 00 Praha 10
Tel.: 274 022 111
www.nuv.cz