Kraje se shodují: Vzdělávání dospělých na středních školách je šancí pro školy i pro trh práce

Velkou podporu má ze strany krajských úřadů princip vzdělávání dospělých na středních školách. Kraje z pozice zřizovatelů škol tento princip systémově podporují už téměř celou jednu dekádu. S negativním demografickým vývojem tato podpora ještě výrazně rostla. 

V celé ČR stoupla podpora přeměny středních odborných škol v centra celoživotního vzdělávání. Ministerstvo školství tento princip od roku 2005 systémově podporovalo rozvojem projektů nazvaných UNIV, v nichž se školy teoreticky i prakticky učily být po všech stránkách úspěšnými tvůrci a poskytovateli dalšího vzdělávání dospělých. V poslední fázi šel do finále projekt nazvaný UNIV 3.

Jak sborem zaznívalo z krajských odborů školství napříč republikou, nabízel vzdělávání dospělých školám především šanci naplnit nevyužité kapacity (tedy využít své pedagogy, prostory, vybavení i materiál) určené původně žákům počátečního vzdělávání.

Počty žáků klesali ve všech krajích. Například v Ústeckém kraji klesl od roku 2005 do roku 2014 počet žáků v úrovni středního vzdělání o plných osm tisíc ze 42 tisíc na 34 tisíc. I když bylo pro následující roky predikováno zastavení tohoto trendu, budoucí zvyšování počtu žáků mělo být pouze pozvolné.

Pokud si tedy chtěly střední školy své kapacity zachovat, nezbývalo, než nahradit žáky jinou cílovou skupinou, dospělými. „Střední školy jsou na toto vzdělávání připraveni z hlediska personálního i materiálního,“ byla přesvědčena JUDr. Radmila Šulcová, vedoucí školského odboru Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. 

I v dalším aspektu se představitelé školských odborů krajů shodli: Ekonomický přínos vzdělávání dospělých je pro školy nezanedbatelný, jde totiž o aktivitu komerční.

„Neméně významná je ovšem i přenositelnost zkušeností mezi počátečním a dalším vzděláváním, a tedy rozšiřování profesních kompetencí pedagogů,“ dodala ing. Hana Šímová, vedoucí školského odboru Krajského úřadu Jihočeského kraje. Škola se tak podle ní navíc stává přirozeným centrem vzdělávání v dané spádové oblasti - ve městě nebo obci, napříč všemi generacemi.

Volání po vzniku těchto center bylo podle Šímové slyšet doslova ze všech stran: „Takováto přirozená centra konečně jistě vezmou na vědomí všichni napříč institucemi, jako jsou Úřad práce, Hospodářská komora nebo zaměstnavatelé, a využijí jejich činností v oblasti dalšího vzdělávání. Nastartování tohoto procesu projekt UNIV… rozhodně přispěl, a je např. i v rámci jihočeských středních škol zapojených do projektu velmi dobře hodnocen,“ uvažovala Šímová.

Výrazné benefity projektu kraje obecně spatřovaly i ze strany dospělých klientů vzdělávání na středních školách. Sem spadá zejména rozmanitost ve výběru kurzů (profesních i zájmových), snadná dostupnost vzdělávání nebo možnost využití dalších školou nabízených služeb (uznávání dle 179/2006 Sb., kariérové poradenství, stravování, ubytování…).

Uznávání znalostí

Právě získávání kvalifikace v profesních (dílčích) kvalifikacích se ukázalo v hodnocení z krajů jako jednoznačně funkční mechanismus. Jeho prostřednictvím totiž může jedinec v relativně krátké době získat formální doklad o tom, co umí a co se naučil třeba i mimo systém klasického školního vzdělání. Díky tomu se zvyšuje jeho uplatnitelnost na trhu práce.

Nic ale nejde samo a hned. „Protože se jedná o formu, která si teprve získává své místo ve vzdělávacím systému, je třeba ji pro širší využití více popularizovat, a to zejména mezi zaměstnavateli,“ připomněl ing. Štěpán Harašta, vedoucí krajského odboru školství Ústeckého kraje.

Pro úspěch tohoto principu bylo podle něho také nezbytné, aby struktura jednotlivých profesních kvalifikací v Národní soustavě kvalifikací (NSK: seznam daných požadavků na znalosti v jednotlivých dílčích kvalifikacích) odpovídala skutečně aktuálním potřebám trhu práce a byla podle nich pravidelně revidována.

V tehdejší době využívaly podle zkušeností z krajů tento systém hlavně úřady práce v rámci rekvalifikací. Postupně jej do svých kariérních řádů zapracovávali také osvícenější zaměstnavatelé.

Významnou výhodou byla možnost zaměřit školami vytvářené programy dalšího vzdělávání dospělých na ty obory, v nichž kraje na trhu práce takříkajíc „tlačí bota“. „Z hlediska poptávky zaměstnavatelů jsou za „nedostatkové“ považováni zejména absolventi učebních oborů technického směru, kteří jsou zároveň ochotni skutečně pracovat,“ shrnul Š. Harašta.  

Prakticky všechny kraje se snažily na tuto situaci reagovat např. prostřednictvím stipendijních programů na podporu vybraných oborů. Stejně tak školy dělaly ve svých náborových kampaních v posledních letech maximum pro získání žáků do oborů, které trh práce poptává. Ty jsou ovšem obvykle náročnější na studium a praxi, a podle zkušenosti z krajů proto získávají pro absolventy základních škol atraktivitu jen pozvolna.

„V tomto ohledu se tedy otevírá široký prostor pro přesunutí této neuspokojené poptávky do segmentu vzdělávání dospělých. Ti mají možnost cestou profesních kvalifikací pružně reagovat na potřeby zaměstnavatelů,“ komentovala možnosti projektu UNIV 3 JUDr. Hana Poláková, vedoucí odboru školství Krajského úřadu Jihomoravského kraje.    

 Páteřní školy

Z uvedeného plyne velká podpora, kterou kraje oficiálně vyjadřovali projektu UNIV 3 a jeho principům. Do systémových projektů MŠMT realizovaných pod hlavičkou Národního ústavu pro vzdělávání Praha, které byly zaměřeny na podporu vzdělávání dospělých, se ostatně zapojily už od roku 2005. Tehdy byly realizovány projekty UNIV a následně UNIV 2 KRAJE.

Podporu těchto principů kraje většinou ukotvily i do svých strategických dokumentů – dlouhodobých záměrů v oblastech vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy a rozvoje lidských zdrojů. Vůči zřizovaným školám byla pak napříč kraji uplatňována v rámci dlouhodobé strategie podpora stabilních středních škol, které nabízely širokou škálu oborů vzdělání a forem studia pro všechny cílové skupiny, včetně dospělých.

Mnohde byla podpora rozvoje dalšího vzdělávání ještě rozmanitější. Vyhlašovány byly například každoroční soutěže středních škol, kde se mimo jiných kritérií hodnotí i rozsah a rozmanitost realizovaných kurzů pro dospělé, a to nejen v segmentu profesního, ale i volnočasového a zájmového vzdělávání. I tady školy mohou využít výstupy a zkušenosti, které získaly díky svému zapojení do UNIV 3.

Bez ochoty to nepůjde

Projekty UNIV po několika letech řešení získaly v krajích bez nadsázky velmi dobrou pověst.

„Projekty UNIV podporujeme od jejich počátku. Pomohly nám v kraji vytvořit síť středních škol nabízející celoživotní vzdělávání. Toto sdružení, vystupující pod názvem Centrum uznávání a celoživotního učení Olomouckého kraje, se stalo významným hráčem na vzdělávacím poli,“ shrnul Mgr. Miroslav Gajdůšek, vedoucí školského odboru Krajského úřadu Olomouckého kraje. Je podle něho podstatné, že vzdělávání dospělých dnes umožňuje maximální využití kapacit, odborného a lidského potencionálu škol i v době demografického poklesu počtu žáků.

Široký rozvoj vzdělávání dospělých ale nebude možný bez ochoty firem i lidí zapojovat do celoživotního učení. Ta je v jednotlivých krajích do značné míry limitována vzdělaností strukturou obyvatelstva a jeho sociálním složením. Z průzkumů totiž vyplývá, že nejčastější překážkou pro zapojení do celoživotního učení je, kromě ekonomické stránky, nízká úroveň původně dosaženého vzdělání.

„Zkrátka, lidé se domnívají, že nejsou dostatečně vzděláni, aby se mohli dále vzdělávat,“ uvažoval ing. Harašta z Ústeckého kraje, kde je vzdělanostní úroveň dospělé populace nejhorší v ČR, stejně jako míra nezaměstnanosti. Obyvatele podle něho bude třeba trpělivě a opakovaně přesvědčovat o tom, že pouze celoživotní učení je cestou k úspěšnému uplatnění se na trhu práce.

Podle JUDr. Šulcové z královéhradeckého krajského úřadu vyplývá z dosavadních zkušeností získaných při realizaci programů dalšího vzdělávání v projektu UNIV 3, že největší zájem o účast při vzdělávání dospělých mají lidé, kteří již jsou zaměstnaní a účast v kurzech dalšího vzdělávání berou jako možnost si zvýšit kvalifikaci, případně se vzdělat v oblastech, ve kterých by se chtěli v budoucnu pracovně pohybovat.

„I přes informace zveřejňované na úřadech práce je zájem o účast na dalším vzdělávání z řad nezaměstnaných nižší, než bylo očekáváno,“ poznamenala Šulcová. Ochota dospělých při zapojení do dalšího vzdělávání mimo projekt UNIV 3 je podle ní limitována především ekonomickou stránkou. Tu lidé uvádějí jako nejčastější příčinu bránící zapojení do dalšího vzdělávání.

Podle názoru vedoucího odboru školství Ústeckého kraje je nesporné, že projektový záměr UNIV 3 je smysluplný a svým obsahem reaguje na potřeby kraje a nabízí středním školám jako dominantním profesním vzdělavatelům vizi, jak systémově a efektivně rozšířit nabídku svých vzdělávacích služeb.

Téměř všechny ze zapojených škol v projektu UNIV 3 se podle hodnocení z krajů této příležitosti chopily a snažily se nabyté know-how dále rozvíjet.

„Právě dlouhodobá udržitelnost principů projektu je totiž z hlediska budoucnosti jeho dominantní okolností,“ uvažovala JUDr. Jaroslava Havlíčková, vedoucí školského odboru Krajského úřadu Plzeňského kraje. V projektu vytvořené vzdělávací programy totiž zůstaly k dispozici všem vzdělavatelům.„Především ale nikdo školám nevezme vytvořené know-how, vyškolené pedagogy a sebevědomí vzdělavatelů, kteří se umí pohybovat na oborovém trhu,“ dodala Havlíčková. 

Trh dalšího vzdělávání nicméně zahrnuje i poptávkovou stranu, tj. zaměstnavatele a úřady práce, u nichž podle odezvy z některých krajů systémová podpora chyběla.

Ty by proto bylo podle Š. Harašty z Ústí nad Labem vhodné stimulovat tak, aby školy, jako instituce schopné nabídnout kvalitní profesní vzdělávání pro dospělé, našly na trhu své odběratele, kteří budou motivováni investovat do personálního rozvoje sebe sama či svých zaměstnanců.