Po krizi české sklářství znovu ožívá, nutně ale potřebuje kvalifikované lidi

Liberecký kraj - České sklářství se po roce 1989 dostalo do krize. V roce 2014 opět zaznamenalo boom, potýkalo se však paradoxně s opačným problémem – nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Jedním z řešení bylo i v Libereckém kraji vzdělávání dospělých v jednotlivých profesních kvalifikacích.

Právě tímto tématem se zabýval projekt UNIV 3, který z pověření Ministerstva školství řešil Národní ústav pro vzdělávání v Praze. V celé ČR se v rámci projektu stovky středních odborných škol stávaly vzdělavateli dospělých ve vytipovaných profesních kvalifikacích, které se mohou dobře uplatnit na regionálním trhu práce. Školy vzdělávací programy samy vytvářely. Poté je pilotně ověřily s prvními účastníky, kteří měli kurzy bezplatné. 

V Libereckém kraji se tak na jaře vzdělávali noví pracovníci pro sklářství na VOŠ sklářské a SŠ Nový Bor. Ta se i vzděláváním dospělých vyrovnává se situací, kterou popisuje zástupce ředitelky školy pro praktické vyučování Pavel Tille:

„Situace ve sklářských oborech se dnes naštěstí opět zlepšuje a začíná to ožívat,“ říká, „po řemeslnících v oboru je poptávka, ale bohužel dětí do školství přichází méně, než v předrevolučních letech. Škola je postupně prázdnější, máme málo dětí v oborech, a přitom je po absolventech velká poptávka. Ti, kteří se vyučí, ani nestačí pokrýt požadavky podnikatelů.“

Kvalifikované řemeslníky ve sklářství přitom poptávají jak menší firmy, tak větší podniky. Poptávka je podle Tilleho např. ze strany velkého zaměstnavatele, karlovarské firmy Moser, která potřebuje skláře, malíře, brusiče, rytce… 

„Také pan Ing. Homayun Ahmadi, provozovatel sklářské firmy MAX CRYSTAL, s.r.o., tady v okolí potřebuje kuliče i brusiče. Nedávno u nás byla i majitelka sklárny Blažek z Poděbrad, která by využila stejné profese,“ vypočítával konkrétní zájem Tille.

Učit dospělé

Prostor pro další vzdělávání dospělých je tedy ve sklářství v Libereckém kraji jednoznačně dán. Kvalifikaci Malíř skla přitom bylo možno z hlediska profesních kvalifikací ještě rozčlenit. „Někteří podnikatelé totiž nepotřebují „celého“ Malíře skla se všemi příslušnými dovednostmi, ale stačí jim, aby měli člověka, který umí např. udělat ráfky, podklady, umí zlatit nebo ovládá tahovou techniku,“vysvětloval Tille.

Na VOŠ sklářské a SŠ v Novém Boru proto v březnu pilotně ověřili tři nové vzdělávací programy pro dospělé v profesních kvalifikacích Malíř skla – tahová technika, Malíř skla – podklady a Sklář pro duté sklo. Do pilotáže sem např. nastoupila šestice adeptek, malířek skla - výhradně žen.„Zajímavé bylo široké spektrum jejich složení. Měli jsme tu několik paní se základním vzděláním, ale vedle nich i dvě vystudované inženýrky,“ popsal Tille.

Jejich konkrétní motivace byla různá. Jedna z vysokoškolsky vzdělaných účastnic už na novoborské škole v minulosti absolvovala kurz vitráží a se svým technickým vzděláním nyní vyučuje na Základní umělecké škole, pro kterou si opět rozšířila kvalifikaci. Další z dam, mladá maminka, si kurzem zajistila pracovní výhled po mateřské dovolené. „Dobře totiž ví, že poptávka po téhle práci tu opravdu je. A to je velká motivace,“ uvažoval Tille. 

Přestože je pro malíře skla nezbytný určitý základ výtvarných schopností, byla úspěšnost v kurzech vysoká. „Ženy byly úspěšné stoprocentně. Dobře to dopadlo i u sklářů, i když tam jsme měli v jednom případě pochyby,“ ohlížel se P. Tille. 

Šlo o dva mladé chlapce z evidence Úřadu práce. „Zatímco jeden zvládl kurz excelentně, druhý tu byl zřejmě opravdu jen proto, že mu Úřad práce tento kurz „dohodil“ a sdělil mu, že když ho nebude realizovat, ztratí nárok na podporu…,“ popsal Tille problém, který se u méně motivovaných účastníků pilotáží kurzů UNIV 3 z databáze Úřadu práce projevoval po celé ČR.

Práce sklářů ovšem na druhé straně klade specifické nároky a není vhodná úplně pro každého.„Měli jsme tady chlapíka, který už sice řemeslo zvládl a nastoupil do kurzu, ale nedotáhl ho do konce, protože práce sklářů je fyzicky dost náročná,“ vysvětloval Tille. Naprostá většina uchazečů ale kurzy zvládla a získala certifikát o absolvování pilotáže.

Projekt nekončí

Vzdělávání dospělých na klasických středních odborných školách je ovšem náročné a specifické i pro samotné učitele. Ti se lektorským dovednostem v projektu UNIV 3 učily.

Také na škole v Novém Boru ovšem podle zástupce ředitelky Tilleho platí to, na čem se všeobecně shodli kantoři zapojení do projektu po celé ČR: kvitovali větší motivovanost dospělých posluchačů oproti žákům v počátečním vzdělávání. „Navíc bývají dospělí už celkem zruční, něco prožili, něco už umí rukama udělat. I to je deviza a výhoda,“ dodal Tille. 

Specifická situace nastala v tomto směru při pilotáži kurzu Sklář pro duté sklo. Jde o obor, kde řemeslníci např. foukají do formy a musí zvládnout tuto klasickou techniku výroby skla, specifickou pro české sklářství. Navíc se v kurzu věnovali i dokončovacím pracím na výrobcích, aby je mohli i později v praxi finalizovat. 

„Z šesti účastníků jich hned několik mělo už vlastní praktickou zkušenost s touto prací, pouze jim chybělo příslušné vzdělání. Tady na Novoborsku je to docela častý jev,“ popisuje Tille. Právě těmto účastníkům podle něho kurzy UNIV 3 velice vyhovují v tom, že využijí své znalosti a dovednosti.„To je zcela ideální stav pro doplňování kvalifikace,“ řekl ze zkušenosti Tille.

Realizovanými jarními kurzy ovšem práce VOŠ sklářské a SŠ Nový Bor v UNIV 3 neskončila. Projekt byl totiž následně prodloužen až do roku 2015 a nadcházela v něm možnost dalších padesáti pilotních ověřování nových vzdělávacích programů pro dospělé. 

V Novém Boru chtěli odpilotovat kurz Strojník sklářských zařízení. „Pro tuto pilotáž ale nejsme úplně stoprocentně vybaveni, proto se chceme domluvit s naším sociálním partnerem, zdejším podnikem Crystalex,“ avizoval tehdy Tille.

Pro tuto firmu totiž škola strojníky připravuje i v počátečním vzdělávání a odborná praxe probíhá přímo na jejím výrobním závodě. Zde by tedy praktickou část kurzu mohli absolvovat i dospělí. 

Skleněné noci

Crystalex ovšem není zdaleka jediný sociální partner školy. „Spolupracujeme téměř se všemi sklářskými firmami v okolí, a nejen v tom blízkém. Naším partnerem je například i Moser v Karlových Varech,“ upřesňoval Tille. 

Propagováním půvabu sklářství se škola obrací i přímo na veřejnost. Upozorňuje tak na velký potenciál tohoto oboru a nabídku pracovních míst. Už šestiletou tradicí má v tom směru akce, pro kterou se škola nechala inspirovat tradiční celostátní akcí Muzejní noc. Zatímco při té otevírají své dveře lidem muzea a galerie, při novoborské Skleněné noci otevřených dveří se lidem od 18 hodin večer až do půlnoci představují veškerá pracoviště sklářské školy.

Akce se koná zpravidla v listopadu. Na pracovištích je připraven materiál, žáci i učitelé. Všichni příchozí si mohou vyzkoušet zhotovit výrobek libovolnou sklářskou technikou. „Samozřejmě nejde o to snažit se o nějaký mistrovský kus, ale takové ty základní výrobečky zvládne při patřičném vedení každý,“ usmíval se Tille.

Při skleněné noci se proto škola zaměřuje i na menší děti, pro které tu bývají připraveny soutěže.„Nejsme škola jenom sklářská, a tak si zajišťujeme i vlastní kulturní doprovod,“ popsal Tille, že se při Skleněných nocích hraje divadlo, zpívá se a jásá.

Na programu se navíc podílejí i sociální partneři, s nimiž je škola propojena. Každý ročník je tematicky zaměřen, a tak už tu mají za sebou Skleněné noci se zaměřením např. na myslivost, antiku nebo advent.  

Nechybí při nich kulisy, masky, živé obrazy, ohňostroj nebo atraktivní hosté. „Celá škola při téhle akci vypadá velmi hezky – při té poslední jsme měli na dvoře zapálené ohně a louče, které areál osvětlovaly,“ zval i pro příště mezi novoborské skláře Pavel Tille.       

Ti, kteří „sklářskou šanci“ na trhu práce v Libereckém kraji využijí, navazují na mimořádně dlouhou tradici sklářského vzdělávání v Novém Boru. Vesnice Bor (Haida) totiž byla založena mezi lety 1692 až 1705, a od roku 1757, kdy byla povýšena na město, tu má tradici vzdělávání pro sklářský průmysl.

Už v roce 1763 zde totiž byla založena piaristická škola pro děti sklářských výrobců a obchodníků se sklem, která vyučovala kreslení a modelování pro učedníky, tovaryše a mistry sklářského řemesla. V roce 1870 tu pak byla otevřena škola pro kreslení a modelování, o dvanáct let později přejmenovaná na Odbornou školu pro sklářský průmysl. Tak se začala psát tradice současné moderní školy.