Rozvoj vzdělávání dospělých na středních školách pomáhá i lidem s lehkým mentálním či jiným postižením

Region - Vzdělávání žáků se speciálními potřebami je specifickou oblastí vzdělávacího systému. V Jihočeském kraji prokazuje škola v Lišově, že lze v tomto ohledu využít i rychle se rozvíjející segment vzdělávání dospělých na středních odborných školách.

Stávající Střední odborné učiliště Lišov vzniklo v lednu 2006 v rámci optimalizace sítě škol spojením dvou škol – SOU nábytkářského a OU s Praktickou školou v městečku Lišov. Nástupnická organizace převzala zásadní obory Truhlář a Čalouník, ale vedle toho pokračuje ve vzdělávání i v tzv. „éčkových“ oborech, tedy vzdělává žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Tento svůj úkol propojila se vzděláváním dospělých.

„Jsme škola s celokrajskou působností. Jako takřka jediní máme převahu dětí se speciálními potřebami,“ potvrzoval ředitel školy Mgr. Dalibor Benýšek. Vyučují zde obory pro žáky s lehkým mentálním i dalším zdravotním postižením, mají např. několik žáků s poruchami sluchu na různé úrovni.

Kapacita školy je 550 žáků, ta je ale naplněna zhruba jen z poloviny.  Další vzdělávání dospělých tak škole částečně pomáhá doplňovat i využití kapacity, primární motivy k němu ale podle slov ředitele byly jiné.

„Jsme de facto vesnická škola, a to pak funguje trochu jinak než v centru města,“ vysvětluje Benýšek, „vesnická škola musí se svým bezprostředním okolím žít. Tlačilo nás to k tomu nabízet i pro zdejší občany kurzy, kterých pro dospělé děláme několik.“ Z toho důvodu se škola zapojila do projektů ministerstva školství UNIV, které podporují právě rozvoj celoživotního vzdělávání na středních odborných školách. 

Na venkově jde o to sehnat lidi

V městečku, které má i s připojenými obcemi kolem čtyř tisíc obyvatel, zůstává podle slov ředitele největším problémem sehnat do vzdělávání lidi. „Trošku mě zklamala schopnost Úřadu práce v tomto něco dělat.  Ne že by nechtěl, ale vstupuje do toho spousta věcí…,“ uvažoval Benýšek.

Řada nezaměstnaných podle něho například mohla využít bezplatnou účast v pilotním ověřování profesní kvalifikace Pokládání dlažby, kterou škola realizovala. Pro větší zájem široké veřejnosti je ale podle názoru ředitele nutno posunout vzdělávání z fáze přípravy a ověřování programů co nejdřív dále, tak aby i zkouška na závěr programu byla ohodnocena oficiálně platným certifikátem.

Druhý problematický moment přináší právě umístění školy mimo České Budějovice. „Úřad práce nezaplatí účastníkům cestu na kurzy, a to jejich zájem velmi omezuje,“ popsal negativní efekt z praxe ředitel lišovského učiliště.

Škola proto hledala účastníky především sama, a to různými cestami. „Vyplatilo se nám, když jsme v projektu UNIV 2 KRAJE udělali dva programy v návaznosti na kuchařské práce -  Výpomoc při přípravě pokrmů a Výpomoc při přípravě nápojů,“ popsal ředitel. 

Škola se totiž kontaktovala na protialkoholní léčebnu v Červeném Dvoře u Českého Krumlova, kde „přípravu pokrmů“ aplikovala. „Vzdělávání léčebna zařadila do komplexního léčebného režimu v rámci pracovní terapie svých pacientů. Naše kuchařky a kantorky tam dojíždějí a program vyučují,“ popsal D. Benýšek jeden z úspěchů.

Také řešitel proběhlého projektu UNIV 3, Národní ústav pro vzdělávání v Praze, velmi ocenil roli lišovské školy právě v tom, že je schopna kvalitně zpracovávat a ověřovat specifické programy dalšího vzdělávání v „éčkových“ oborech. V jednom z masných oborů se tu například vyučovalo zabíjení, stahování a porcování králíků. 

„Vycházíme z toho, co vyučujeme,“ argumentoval ředitel školy. Také tu ukončili pilotáž profesní kvalifikace Pokládání dlažby, závěrečné zkoušky má za sebou kvalifikace Balení masa a masných výrobků.  Na leden a únor 2015 chystala škola další dvě pilotáže programů v oboru řeznických prací.

„Účastníky si musíme sehnat sami. V řeznických tématech např. v Globusu, pro který učíme a kde je obrovský úsek masa. Jejich pracovníci jsou pouze zaškoleni, ale ne vyučeni, takže jsme je pro vzdělávání získali,“ avizoval ředitel Benýšek.